Když v době covidové patálie italští Secret Rule vydali desku „Quarantine: The Other Side of Us“, na které se pustili do předělávek mj. Eminema, Amy Winehouse, či Tears For Fears, jako by překročili bludný kořen a docela intenzivně šlápli na krk tvrzení, že začínají chytat hodně zajímavou formu. I když od té doby vydali další dvě alba, předcovidový zápis „Against“ zůstal nejpovedenější (a zdánlivě nedosažitelnou) položkou v diskografii kapely. Proto nepřekvapí, že sestava kapely se od té doby proměnila a zakladatelé (zpěvačka Angela Di Vincenzo a kytarista Andy Menario) k sobě hledali nové společníky. Vzhledem k tomu, že tvůrčí tým zůstává nezměněn, mohl na rytmické posty přijít kdokoliv, ale pokud by se k životu neprobrali autoři, asi by se v životě Secret Rule nic zásadního nezměnilo.
Nechci tvrdit, že se změnilo něco zásadního, nicméně drobnosti, které Secret Rule naroubovali na svůj standardní melodicko - symfonický metal možná žánrové příznivce neposadí totálně na zadek, ale pokud ve skladbě „I Am“ Angela Di Vincenzo zpívá „...remember my name“ (byť v jiném kontextu), je to ideální rada na to, co si z alba v první řadě odnést. Výčet toho, co se podařilo Secret Rule vylepšit a zdokonalit, může začít u zpěvačky – Angela chytla velmi smyslnou, trochu najedovatělou a nadrzlou hlasovou podobu, tohle není žádná křehotinka, posedávající v koutě a doufající, že ji někdo najde, tohle je maximálně sebevědomá, suverénní dáma, která mistrně zachází s negativními i pozitivními emocemi. Od nabroušeného nástupu v „Disorder“, v němž se po teatrálních sborech v latině ujme vlády, až po křehce piánovou verzi titulní skladby (paradoxně i v elektrické verzi jedna z nejméně výrazných položek alba) na sebe vytrvale a vydatně strhává pozornost a nenajdete v jejím projevu jedinou slabinu. I když je Angela jasnou dominantou, i pánská část ansámblu se dostatečně vyřádí a realizuje, v tomto ohledu je velmi chutným elementem baskytara Nicoly Pedrona, jež velmi dobře a sytě nazvučenému albu dodává osobitost. Žádná z deseti skladeb nehraje na nějakou primární chytlavost, všechny jsou poskládány poměrně rafinovaně, abyste neměli pocit, že vás Secret Rule chtějí utáhnout na vařené nudli, ale přitom není obtížné nechat se pohltit potemnělou atmosférou (vezměte textovou přílohu a pochopíte, že jakýkoliv optimismus by příliš naředil napětí, které „UNInVERSE“ vyzařuje). Jemné elektronické vsuvky, či zvuk varhan jsou využity velmi účelně a i když je album poměrně pestré, není se třeba bát toho, že by Secret Rule něco zbytečně přeplácali nebo načančali, tady se jede na poměrně syrovou podstatu, dobré nápady a skvělé provedení.
Moderní a emotivní mix šikovně pospojovaných hrubých riffů a bombastičnosti s výbornou Angelou Di Vincenzo, která hlasově vykvetla do maximální krásy. Když obrátíte na ruby vlastní vesmír (tento proces hledejte v titulu alba – universe + inverse), můžete klidně najít osobité já a kupu skvělých nápadů, a tím nechat vzniknout svou nejlepší nahrávku.
|
