Čas se zastavit nedá. Letos v listopadu to bude deset let, co si Wayne Static, ikonický a nezaměnitelný frontman industriálních Static-X, spolu se svou ženou, pornoherečkou Terou Wray, naordinoval koktejl tišících léků, jenž spláchl pořádnou dávkou chlastu, že by to porazilo i koně. Tera přežila (ač pouze o rok, v lednu 2016 spáchala sebevraždu), ovšem Wayne takové štěstí neměl a spolu s ním odešla na věčnost i kapela. Vypadalo to, že definitivně, ale v tomto případě se mýlili všichni, co Static-X považovali za synonymum minulosti. Před čtyřmi lety se dali dohromady tři zakládající členové - basista Tony Campos, kytarista Koichi Fukuda a bubeník Ken Jay, které doplnil frontman kapely Dope, zde pojmenovaný Xero, a metalový svět se přesvědčil o opaku. Pochybnosti, zda Waynea lze nahradit, byly rozptýleny, protože Xero byl pravděpodobně nejlepší možnou volbou.
„Project: Renegeration Vol. 1“ zněl dobře, ačkoliv těžil z minulosti a byl založený na skladbách, na nichž ještě pracoval Wayne. Deska se nevyrovnala kultovnímu debutu „Wisconsin Death Trip“, či slavné „Machine“, ale přesto krok k oživení kariéry kdysi docela vlivné kapely nebyl vůbec špatný. Comebacková deska představovala lepší materiál než tomu bylo u předchozích alb „Cannibals“ a „Cult Of Static“, které Wayne tvořil, když se on a Tera nacházeli na úplném dně drogového pekla, a vypadalo to, že kapela je znovu na vzestupné cestě. Jenže tentokrát jako kdyby se něco zadrhlo. Je tu „Project: Regeneration Vol. 2“ a místo řádné comebackové desky, která by odůvodnila existenci současné sestavy, je tu další hrabání v šuplících. Kopání do mrtvol? Nemožnost natočit něco nového? Snaha vytřískat z Wayneova odkazu co nejvíc to půjde?.Nejsou to hezká obvinění, ale v případě této nastavované kaše jsou zcela na místě.
Deska nezní o moc hůř než její předchůdkyně, znovu nabízí nejtradičnější Static-X, ale okolnosti, že po čtyřech letech kapela přijde znovu jen s recyklovaným materiálem, je smutný. Formálně se albu moc vyčítat nedá, jede v jasných staticovských kolejích, obsahově je mu však možné vytýkat prakticky všechno. Nejdůležitější je to, že materiál je naprosto rutinní prací, je veden co nejúzkostlivěji ve stylu dávno mrtvého hudebníka, Static-X působili osvěžující dojmem před více než dvaceti lety, ovšem industriální metal se během let, nejpozději do roku 2005 natolik vyčerpal, že je dnes vcelku irelevantní lpět na něčem, co už delší dobu nemá požadovanou výpovědní hodnotu. Jako výlet do minulosti možná, jako restart kapely je to naprosto mimózní záležitost.
Nahrávku jde rozdělit na dvě poloviny. Do první můžeme zařadit skladby, které lze považovat za dobré a které by fungovaly v minulosti (před dvaceti lety) dokonale. Sem patří „Zombie“, „Jic Boi“, Kamikaze“, „Dark Place“ a „No Control“ (s přivřením oka i úvodní „Stay Alive“), které mohou ukazovat, v čem kdysi spočívala síla kapely a že její úspěch na přelomu milénia nebyl náhodný. Jenže pak jsou tu i další věci, z nich jmenujme „Run For Your Life“, „Tone“, „Disco Otsego“ či nešťastně provedenou coververzi „Terrible Lie“ od Nine Inch Nails, které ukazují, že oproti „Project 1“ pokračování začíná zhusta mlátit prázdnou slámu a dochází i šuplíkové nápady. Přichází proto otázka nejpalčivější. Nabídne kapela ještě něco opravdu nového a hodnotného?
Na „Project: Regeneration Vo. 2“ není moc co řešit. Jestliže první díl byl dobrý nápad, jak se vyrovnat s Wayneovým skonem a jeho odkazem, novinka veškeré kouzlo pozbyla. Působí jako nastavovaná kaše, zbytečné dílo, které se tváří jako řadová deska, ovšem umělecká hodnota je pochybná. S vědomím, jak se Xero sžil s novou rolí Wayneovy zombie reinkarnace se toho od Static-X asi mnoho lepšího čekat nedá.
|
