Až se bude volit rocková elfí královna, nepochybuji o vítězství Kanaďanky Leah McHenry. Na svém pátém albu dělá přesně to, co dělala na předchozích čtyřech – žije v jemném světě fantazie, romantiky a vznešeně majestátní elegance. Takřka vše je křišťálově čisté a mírumilovné, výrazně načichlé keltským folkem a dohady, jestli je novinka nejepičtější a nejpřevratnější projekt, jaký kdy Leah udělala, jestli jde o její nejoptimističtější nahrávku, či zda dostála přezdívce metalová „Enya“, jsou bezpředmětné – epičtěji už to snad ani nejde, považovat za převratné fakt, že Leah pustí na chvíli na album i nějakého zlouna, je trošku nadnesené, neboť zasněný optimismus vás bude příjemně pohupovat celou dobu. A kdo jiný by si takto trefné pojmenování mohl zasloužit víc?
O tom, že Leah si během dvanácti let od vydání debutové nahrávky vybudovala silnou pozici, svědčí fakt, že s albem „The Glory And The Fallen“ jí pomáhali Mark Jansen (Epica, MaYaN), Timo Somers (Arjen Lucassen, ex-Delain), či Sander Zoer (Delain), o tom, jak přívětivý a zároveň čistý zvuk deska má (a je to pro podobnou tvorbu velmi důležité), hodně napoví, že produkci měl na starosti Oliver Philipps (Everon, Phantasma).
Řadit Leah do škatulky symfonického metalu bylo vždy trochu na hraně. Snad proto, aby toto dilema mělo konečné řešení, je na desce skladba „Sleeping Giant“, která se i přes tradiční nadýchanost a noblesu projevuje o něco temnější atmosférou (není to jediná skladba, která zní příjemně potemněle), než bývá u Leah obvyklé, ale hlavně nabídne uchroptěnou opozici ke smyslnému ženskému hlasu, určitou agresivitu sice zjemňují lidové nástroje, ale když se na chvíli splaší i bicí, je jasné, že tady je hlavní menu pro divočejší povahy. Základ desky však spočívá ve vzdušnějších kompozicích – singlový „Archangel“ s bohatými klávesami, zpěvná „No More Fears“ s finálním zahalením do romantického oparu, či elfovsky pohádková „Victory“ s jemnými housličkami a píšťalkami jsou přesně tím typem skladeb, ve kterých lze Leah čekat a v nichž je velmi silná.
Osm skladeb Leah nabídne i v ambientní verzi, což už možná bude pro pravověrné kovotepce poněkud přes čáru, neb hladina cukru povážlivě stoupá. Ale hledáte-li velmi příjemnou desku, ideální pro cestu do snů, je „The Glory And The Fallen“ ideální volbou.
|
