V tom, že že Honeymoon Suite letos oslaví čtyřicet let od vydání debutu, možná hrálo roli, že kapela kývla na nabídku společnosti Frontiers Music k natočení nové desky. Zda comebackové, to se teprve ukáže, ale jak to vypadá z prohlášení firmy i kapely a naplánovaných koncertů, patří Kanaďané z města Niagara Falls znovu k živým kapelám. Zda budou v roce 2024 působit relevantně, když jsou silně spojeni s osmdesátými lety, je otázka, na kterou ani novinka „Alive“ zcela jednoznačně neodpovídá. Kapela se na desce snaží znít moderně a snad i dravěji než tomu bylo v minulosti, ale cejch osmdesátých let s sebou neomylně táhne, takže se pořád dá mluvit o hudbě pro pamětníky. Členové kapely jsou statní šedesátníci, kteří trochu nostalgicky vzpomínají na dobu, kdy jim to za mlada hrálo, a kdy se zdálo, že dosáhnou velkého komerčního úspěchu, protože mix glam metalu a AOR, to byla kolem poloviny osmdesátých let hudba, na kterou obecenstvo slyšelo.
Honeymoon Suite však v desetiletce, která byla jejich hudbě zaslíbená, měli smůlu. Když si bezejmenným debutem a albem „The Big Prize“ udělali jméno v domovské Kanadě a natočili ústřední skladbu k hollywoodskému trháku Smrtonosná zbraň s Melem Gibsonem, vyrazili vstříc zářné kariéře do Los Angeles. Už na letišti zpěváka Johnnieho Dee smetlo auto, díky čemu zbytek roku 1987 proležel v nemocnici. Deska „Racing After Midnight“ nabrala zpoždění a když vyšla, nemohli si fanoušci nevšimnout slabšího materiálu. A přestože v Kanadě znovu inkasovala dvojitou platinu, ve Spojených státech ji registroval málokdo. O tři roky mladší nahrávka „Monsters Under The Bed“, který vyšla ve stejné době jako „černá“ Metallica, „Use Your Illusion“ od Guns N`Roses, či nirvanovská „Nevermind“ zákonitě propadla a kapela se rozpadla rychleji, než stačila zaregistrovat, co se na scéně vlastně děje.
Ačkoliv první desetiletka nového milénia byla ve znamení comebacku Honeymoon Suite, věhlas kapely nepřekročil hranice Kanady. Mnoho se na tom nezmění ani nyní, když vydává po šestnácti letech první studiovou nahrávku „Alive“. Jak jsou Honeymoon Suite neměnní a pevně ukotvení ve svém stylu, tak totožná zůstává jejich fanouškovská základna. A ta „Alive“ ocení nejvíce. Deska působí jako kompilát toho, co kapela dosáhla a nesnaží se o žádné stylové výlety jinam. Možná dávná glam metalová drzost je ztracena v někdejším víru mládí a dnes převažují AOR tendence, zcela běžně se objevuje názvuk Journey či Toto, stále s dostatečně rozpoznatelným rukopisem kytaristy a hlavního skladatele Derryho Grehana. Ten nasázel desítku nekomplikovaných věcí, které by se klidně mohly stát stabilní součástí repertoáru rockových rádií, ačkoliv jistý pocit kulisovosti, jímž se tvorba Honeymoon Suite vyznačuje minimálně v tomto tisíciletí, nezmizel ani z tohoto alba.
Kapela všechny karty vyloží v titulní „Alive“, s níž desku otevře, protože z ní máte jasno, jak album bude znít. Hitovky, na které se sází nejvíce („Find What You`re Looking For“ a „Tell Me What You Want“) klasické téma rozvíjí, než aby mu daly jinou dimenzi. V tom se Honeymoon Suite drží při zemi a vrcholem progresivity na desce jsou tvrdé riffy v „Give OIt All“, které připomenou, že kapela má striktně hardrockové kořeny. Dnes, když má několik křížků na hrbu, jí nejvíce sluší, když dokáže vytvořit optimističtější atmosféru ve skladbách „Love Comes“, „Broken“, či v závěrečné baladě „Doesn`t Feel That Way“, což jsou nejlepší položky alba. Možná trochu překvapivě, protože Kanaďané se v nich dotýkají manýrů soudobého pop rocku, ale možná tohle je cesta, která by pro ně v budoucnu byla nejschůdnější.
Že by se z „Alive“ stal bestseller nebo pro kapelu přelomové album, si Honeymoon Suite naděje dělat nemohou. Ale jako připomínka, že kapela je stále živá a umí vytvořit desku, které se nebude za těmi starými schovávat, je dost dobré. Není špičkou stylu, ale to Honeymoon nebyli nikdy. Takže je všechno tak, jak má být…
|
