Že to Nicolettě Rosselini velmi dobře zpívá, předvedla italská zpěvačka už v v první polovině minulé dekády v kapele Kalidia a podtrhla to na začátku aktuální desetiletky, během níž zkompletovala trojlístek svého působení v této kapele (která se chvíli po vydání třetí desky rozešla), v projektu The Erinyes, v němž společně s Mizuho Lin (Semblant) a Justin Daaé (Elyose) vytvořila neotřelou a zajímavou partu, z jejíž tvorby (podpořené Aldem Lonobilem) zatím blesk kdovíjak silně neudeřil, ale hlavně u potemnělých symfo-gotiků Walk In Darkness, s kterými v podobě alba „Leaves Rolling in Time“ učinila nejpovedenější zápis do svého portfolia. A zásadní na něm byl fakt, že Nicoletta byla dominantní a jednoznačně hlavní postavou nahrávky.
Mohlo by se zdát, že když se Nicoletta zapojila v takhle plodném období do činnosti čerstvě narozené kapely Alterium, že bude zbytečně tříštit síly. Jenže její působení v Alteriu má poměrně jasnou logiku – zatímco Walk In Darkness se rádi proplétají temnými náladami a hlubší atmosférou, Alterium sází na prosvětlený a přímočarý power metal, k němuž zvonivě optimistický a civilně přístupný hlas zpěvačky dokonale sedne. Příznivci Kalidie mohli právě teď zastříhat ušima a tuhle reakci patrně podpoří i fakt, že společnost zpěvačce dělají mimo jiné i její bývalí parťáci z Kalidie - kytarista Paolo Campitelli a bubeník Dario Gozzi.
Alterium naplno podlehli módě postupného zveřejňování singlů, takže těm, kteří sledovali jejich loňskou a letošní cestu, už nemá debut „Of War and Flames“ moc co nového nabídnout. Kapela před vydáním alba představila šest singlů, včetně svébytně zpracovaného coveru „Bismarck“ z díly Sabaton, na němž je ideální demonstrovat náladové rozpoložení Alterium – tam, kde jsou Sabaton siláčtí a úderní, tam jsou Alterium vzdušní a nadýchaní, a i když je výpůjčka nejdůraznější položkou alba a Nicolette v ní chytá bojovnější výraz, stále má blíž k neposednému motýlkovi než k válečnici. I otvírák „Drag Me To Hell“ má poměrně militantní náladu a švih, ale když naskočíte na melodický refrén, optimistické náladě, pozitivismu a zábleskům radosti se nevyhnete (hlavní zásluhu na tom má samozřejmě zpěvačka). Už v následné „Siren`s Call“ do muziky prosákne tanečnost, uvolněnost a pozitivismus na plné pecky a smyslný Nicoelttin zpěv tuhle kombinaci ještě (navzdory tomu, že energie je nezpochybnitelná) příjemně zjemní. A v tomhle módu Alterium proskotačí – v rámci mantinelů, nastavených zasněnou piánovkou „Crystaline“ a divokou „Chasing The Sun“ - prakticky celým albem.
Přímočaře zábavné power metalové album, jemuž pomohla i vydařená technická spolupráce s Larsem Rettkowitzem (Freedom Call) a Achimem Köhlerem. Pokud jste želeli rozpadu Kalidie, tak Alterium velmi pozitivním a energickým způsobem tenhle smutek právě odpískali.
|
