I když je deska „Bastards“ považována za jeden z vrcholů Motörhead v post-aceofspadesovské éře, pro kapelu její doba nepředstavovala bůhvíjak skvělé časy. Anabáze s obskurním vydavatelství ZYX Records, které pro desku nehnulo ani prstem a může za to, že album je jedno z mála z katalogu kapely, které není běžně k dostání na fyzických nosičích, Lemmyho nezlomila, ačkoliv jistou stopu na kapele zanechala. Byla polovina devadesátých let a metalová hudba se pomalu začala probouzet z kocoviny první poloviny dekády. S obrovskými bolestmi, ale přece jen se jí začínalo dařit, neboť opadal zájem o grunge a sebevražda Kurta Cobaina se stávala jen historickou událostí. Kapela vyrazila na turné s Black Sabbath a Morbid Angel, aby obě metalová tělesa vyměnila za punkové Ramones, s nimiž se svezla do Jižní Ameriky, kde objevila trh netušených rozměrů, neboť ji v argentinském Buenos Aires vítalo padesát tisíc fanoušků.
„Když jsme se vrátili domů do Států, byli jsme zase bez smlouvy,“ zmínil Lemmy. „Mikkey začal panikařit, jelikož se bál o výplatní pásku, protože živil rodinu. Phil taky živil rodinu. Já nikoho neživím, takže jsem panikařit nepotřeboval,“ vysvětloval Kilmister. Kapela smlouvu v Americe uzavřela, ale až ve chvíli, kdy měla natočenou novou desku. Tu po nich vyžadovaly nové firmy v Německu a Japonsku, kde pro polovinu devadesátých let bylo nejsilnější odbytiště motörheadovské hudby. Vyskytly se však dva nečekané problémy, které nahrávání brzdily a s největší pravděpodobnostní mají za následek, že album „Sacrifice“ nedosáhlo úrovně předchůdce, a i když se na něj nenahlíží jako na úplně špatnou desku, v době vydání představovalo spíše zklamání, ačkoliv Lemmy vždycky tvrdil, že jde o jednu z jeho oblíbených desek.
Vždycky si však stěžoval na jistou nezúčastněnost producenta Howarda Bensona, který v měl rozjeté i jiné projekty, práce na „Sacrifice“ pro něho nepředstavovala prioritu a většinu desky za něho musel dodělat zvukový inženýr Ryan Dorn, který měl s produkcí pramalé zkušenosti. Ještě větším problémem byla situace kolem Würzela. „Každým dnem bylo jasnější, že je Würzel na odchodu,“ vysvětloval Lemmy. „Vůbec se nesnažil, a zatímco my jsme skládali nové věci, on jen tak seděl s kytarou přes kolena. Vypadalo to, že se s ním přes noc něco stalo, ale ve skutečnosti se to střádalo léta. Bylo to moc těžké období,“ dodal frontman. Würzel se natáčení zúčastnil, i když většina kytarové práce už ležela na bedrech Phila Campbella. Ten se v období natáčení „Sacrifice“ začal stávat kytarovým lídrem Motörhead a jeho postoj k problému byl završen tím, že zůstal jediným kytaristou v kapele. Ale v době vydání „Sacrifice“ byl Würzel ještě součástí celku. Nikterak pevnou, ale byl.
Tyto problémy nesly podíl na tom, že „Sacrifice“ působí jako album spíchnuté horkou jehlou a po úvodním výtrysku euforie ve skvěch „Sacrifice“ a „Sex & Death“ nadšení hodně rychle opadá. „Over Your Shoulder“ a „War For War“ představují jen průměrné položky, v nichž nejvíce zamrzí absence zřetelných melodických nápadů, „Order/Fade To Black“ znamená pád na absolutní dno desky a jednu z nejhorších skladeb, jakou Motörhead do té doby udělali. Kapela trochu zvedne hlavu ve slušné „Dog-Face Boy“, která je jedním ze dvou míst, v nichž lze slyšet Würzelovo sólo a kde se do refrénu vloudí zapamatovatelnější nápěv, ovšem návrat k bůhvíjaké formě se nekoná. Pokud by Motörhead ubrali na brutalitě tehdejšího projevu, která však zcela korespondovala s dobou vzniku desky, mohla by „Dog-Face Boy“ jednou z výrazných skladeb na albu.
To samé platí i o „All Gone To Hell“, v níž výrazný motiv kapela dokáže z refrénu vydolovat o poznání šťastněji a proto se řadí k prvním dvěma skladbám desky. Za vydařené lze považovat typickou rock n`rollovku „Don`t Waste Your Time“, která by i přes zajímavé využití saxofonu a klavíru na „Bastards“ zapadla, ale zde představuje to lepší, co deska nabízí, a závěrečnou „Out Of The Sun“, která obsahuje Würzelův sólový vklad a může působit jako trochu bolestné rozloučení s kapelou. „Stal se negativistou a obrátilo se to proti němu,“ vysvětlil Lemmy a k dobru přihodil příhodu, která byla poslední kapkou, která spolupráci ukončila. Kilmister byl pozván jako host do jednoho z pořadů anglické televize, kde s najatými muzikanty a dechovou sekcí předvedl klasiku „Ace Of Spades“. Würzel zuřil a jeho žena okamžitě zavolala do televize a dramaturgům vynadala, že místo Lemmyho měl být na obrazovce její manžel.
Věc měla nechutnou dohru, neboť Würzel Kilmistera osočil z okrádání o peníze. „Všem řekl, že odchází a mě neřekl nic. Konec byl ošklivý, ale jsem rád, že to skončilo. Někdo mi pak řekl, že Würzel po svém odchodu přišel na náš koncert v Brixtonu a že celou dobu stál vzadu a brečel. Bylo to fakt smutné,“ popsal konec letitého kytaristy Lemmy. Po konci u Motörhead Würzel de facto zmizel ze scény, přestože v roce 1998 vydal ambientní album „Chill Out Or Die“, jež zůstalo naprosto nepovšimnuto. V devadesátých letech si zahostoval na několika nahrávkách neznámých kapel, na comeback se začal připravovat až v roce 2010, kdy představil kapelu Leader Of Down a vydal s ní první singl. Veškeré plány přervala nemilosrdná smrt o rok později, kytaristovi vypovědělo službu srdce, které tak často týral koňskými dávkami alkoholu a drog. Würzel otevřel pro členy Motörhead bránu do záhrobí, kam v dalších letech zamířili další členové této legendy.
|
