Před třemi lety, v době vydání debutového EP „It`s Their World“, to vypadalo, že Leviathan Project je jen černá ovce bývalého kytaristy Britny Fox Tommyho Krashe, producenta Matta Narda a někdejšího sidemana Chucka Schuldinera z období deathovského alba „Symbolic“, Bobbyho Koelbleho. Nahrávku nazpíval bývalý zpěvák Judas Priest Tim „Ripper“ Owens, který nejevil o trvalé členství valný zájem a vypadalo to, že projekt nebude mít dlouho trvání. Stylová roztříštěnost (kapela hrála na jednu stranu zmetalizovaný hard rock, na stranu druhou se pokoušela o jakési ambientně blackmetalové podivnosti) nevěstila nic dobrého a rovněž nenasvědčovala tomu, že Leviathan Project čekala nějaká budoucnost. Chyba lávky, dnes je všechno jinak a ze sranda projektu z Krashovy garáže se kupodivu začíná klubat trvalka.
„MCMLXXXII“ je čtvrtá deska Leviathan Project, ovšem pravděpodobně se na ni v budoucnu bude nahlížet jako na plnohodnotný debut. Ripper se konečně rozhodl a je kmenovým členem kapely, spolu s ním do sestavy přibyla další legenda, bubeník Vinny Appice, druhdy člen Black Sabbath a dlouholetý pobočník Ronnieho Jamese Dia. Krash, Nardo a Koelble konečně rozhodli o stylovém směřování, experimenty v duchu ambientních Burzum či halucinogenního space rocku nechali za dveřmi studia a připravili pouze heavy metalový materiál, který uctívá hard rockové kořeny, stejně jako dravost US power metalu, která je zastoupena v Ripperově hlase, jenž se však v projevu docela mírní a využívá spíše střední polohy, než aby bezhlavě ječel. I v nich je silný a dokazuje, že je univerzálnějším vokalistou, než se dalo soudit.
To vše je pro Leviathan Project krokem k tomu, aby se stali respektovanou kapelou. Zatím ještě naráží na typickou bolístku - absenci většího hitu, ten logičtěji a jednodušeji koncipované novince chybí. Mohla by na něj aspirovat refrénově výrazná „The Darkness“, v níž Ripper vysoké tóny tahá až z paty, ale není jím. Mohla by jím být členitější „Spirits“, ale nemá správný tlak v refrénu, ačkoliv sloka na něj připravuje. Mohla by jím být baladická „Vampire“, ale příliš těžkoprdelatý refrén ji stahuje do osmdesátých let, ačkoliv její akustické a odlehčené pasáže jsou znamenité. Kapela je sice plná zvučných jmen, ale silný skladatel jí chybí. Krash ani Nardo, dva hlavní tvůrci materiálu, jím nejsou a „MCMLXXXII“ je deska, která je formálně skvělá, ale co se týče obsahu, může si škarohlíd brblat ledacos o průměru.
Fakt, že Leviathan Project natočili stylově sevřenou desku, která až příliš koresponduje s osmdesátými lety (docela nečekaně, ale vzhledem k letopočtu v názvu alba docela logicky), kapele přidává na serióznosti, která jí trochu chyběla. Přestože se ve větší míře objevují typická rocková a heavymetalová klišé, jimiž jsou prolezlé skladby „Justify“, „Nuclear Bomb“ nebo „Electric Waves“, které jen těžko budou špičkou diskografie, staromilce by toto mohlo potěšit či dokonce nadchnout. Přesto by mu pomohlo mírné zkrácení o dva zbytečné remixy „Leviathan“ a „Solar Storm“, které spadají až do naprostých začátků Leviathan Project, a o živák „Starin` Away“, jenž mizerným záznamem zcela zničí energii, která by byla v závěru desky potřebná. Od producenta Narda byl tento krok hrubě nedomyšlený.
„MCMLXXXII“ působí jako restart krátké kariéry Leviathan Project a jako protipól vůči druhé desce „Why Are We Here“, pohybující se mezi temným ambientem a světem Pink Floyd. Na to už místo není. Novinka představuje obstojnou cestu proti proudu času až do dob, kdy scéna dynamicky expandovala a vytvářela nejlepší díla. K těm se „MCMLXXXII“ i přes jistou kvalitu nezařadí.
|
