Byť se životopis pražské thrashové formace Epidemy začal psát už v roce 2005, název debutového alba „Rány osudu“ by mohl být dobrým odůvodněním toho, že s druhým dlouhohrajícím albem, nazvaným „Zrůdy v nás“, se Epidemy přihlásili o slovo až v loňském roce. V současné chvíli to vypadá, že v Epidemy se všechno usadilo na správné místo – o tom, že „Epidemy Rules“ vás chce přesvědčit kytarista Jiří Jícha.
Při ohlédnutí do vaší historie se zdá, že Epidemy neměli na růžích zrovna ustláno, a dalo by se říct, že v minulosti to byl vytrvalý boj o přežití. Zažil jsi dvě pauzy, z nichž jedna trvala téměř sedm let, druhá byla vynucená v důsledku úmrtí bývalého zpěváka. Bylo pro tebe těžší kapelu rozjíždět na jejím začátku nebo při jejím opakovaném oživování?
Bylo hrozně těžké najít tu sílu. Hodněkrát byla kytara ve futrálu a chtěl jsem ji prodat. Ale nakonec se vždy našla síla to rozjet znova. Nejtěžší období bylo úmrtí Míry. A na rovinu, nechci se k tomu prostě vracet. Nakonec jsem si řekl, Míra by asi chtěl abych pokračoval dál, a i kdyby tam nahoře, nebo spíše dole, řekl ne, prostě jsem musel, abych se nezbláznil. Pak se objevil nový pěvec Roman, Epidemy našli nový vítr a frčí dál.
Které momenty z vaší historie považuješ za nejdůležitější?
Rozhodně vznik kapely jako takové. Ale všechna období jsou důležitá. V každé chvíli probíhal nějaký vývoj, něco, co bylo pro kapelu důležité. Ať už v hledání zvuku nebo v přístupu v tvorbě. Nejvíce vnímáš vždy poslední období. Jako poslední hodně důležité období bylo přijmutí druhé kytary, která zvuk Epidemy řádně zahustila. Dále to bylo nalezení skutečně thrashového bubeníka. Jako poslední důležitý milník z nedávné doby je rozhodně příchod nového pěvce, který tomu nasypal úplně nový výraz a opět posunul zvuk Epidemy dál správným směrem.
Z čeho bereš největší sílu k tomu, abys Epidemy táhl stále dál?
Asi z hudby jako takové, z bratrů v kapele, kteří neváhají jezdit na zkoušky moře kilometrů a drtit naši music. Dále z lidí, které potkáváme na koncertech. No a úplně největší energii dostaneš na koncertě, když stojíš na podiu. To je prostě fakticky nepopsatelný pocit. Vše okolo hraní tě nabíjí. I cesty na koncerty, setkání před zkušebnou, nakládání, prostě vše, co k hraní patří. I neúspěchy, když se něco nepovede, klub neudělá propagaci, prasknou ti struny. Prostě vše tohle mě neskutečně nabíjí. Myslím, že kluci to mají hodně podobně.
Měla změna frontmana nějaký zásadní vliv na výraz Epidemy, bylo třeba zasahovat do skladeb a přizpůsobovat je na nové hlasivky nebo šlo o přirozenou změnu, po níž je nahrávka „Zrůdy v nás“ plně reprezentativní odraz současné formy kapely?
Roman nás na svůj odchod připravil dlouho dopředu, ale když k tomu došlo a už jsme měli i náhradu tak to bylo takové zvláštní, že najednou stál pouze v kotli. Nicméně měli jsme dost času hledat a najít. Rozhodně to kapelu poslalo o pořádný kus dopředu. Paulii mezi nás zapadl úplně výborně, jako by tam vlastně byl pořád. Úpravy zpěvových linek? Vlastně nebylo co měnit, Paulii je prostě vzal za své a jen obohatil. Songy jsou ještě více naštvané a správně thrashově řezavé a špinavější. Navíc je Paulii i zdatný kytarista, který se vůbec nebojí ukázat nám kytarákům své nápady, které opět rozšíří výraz Epidemy a posunou nové songy dál.
Jak bys charakterizoval „Zrůdy v nás“ někomu, kdo Epidemy do současné doby míjel?
„Zrůdy v nás“ je naštvaná thrashová nahrávka, která se nebojí melodií. Velká porce našlapaných skladeb plných energie s notnou dávkou oldschoolového feelingu.
V čem vidíš hlavní poselství alba, co bys chtěl, aby si v ideálním případě posluchač z desky vzal?
Měl by si odnést hlavně energii, co je v té desce ukrytá. Textově jsou skladby také pestré, tu popisují temné stránky lidské mysli, které se mohou probudit, jinde je to inspirace v klasických sci-fi knihách, onde nebezpečí virtuálních světů anebo je v nich takový ten obyčejný, naivní okultismus. který prostě k metalu patří.
Čím tě oslovuje a naplňuje thrash metal, kterým se prezentujete? Co by mělo Epidemy odlišit od stylově spřízněných kapel?
Thrash metal mě oslovuje tím, že nenechává na nikom nit suchou. Prostě řekne to hezky napřímo. Ne každému se to líbí, ale ta přímočarost je nádherná. Co odlišuje Epidemy od ostatních? Dneska už je velmi těžké, troufám si říci i nemožné, dovalit něco nového, ale přesto se Epidemy chtějí lišit. Pro mě a myslím, že i pro ostatní je to ta upřímnost, dělat vše jako Epidemy. Jsme jako kmen. Bratrstvo Epidemy.
Od vydání minulé desky uplynul více než rok, Epidemy mají jiného zpěváka, nabízí se otázka, jestli už nezačínáte uvažovat o nové desce. Jsi zastánce vydávání řadových desek nebo se přikláníš k modernímu trendu vydávání jednotlivých singlů?
To jsi velmi dobře trefil, neb na konci března jsme byli opět ve studiu a jsou nahrané první tři skladby pro novou fošnu. Co se týká vydávání desek, tak chceme mít cd, ale v dnešní době je to hrozně nákladná legrace, takže desku nahráváme postupně a občas vypustíme nový singl nebo klípek. Spoustu fanoušků chce na koncertě cd jen do sbírky, takže je jasné, že mít Spotify, youtube a další je naprostá nutnost. Žijeme sice v digitálním věku, takže musíš jít s dobou, ale cd nebo vinyl s ručně malovaným metalovým obalem, to je prostě paráda.
Poslední album vzniklo ve studiu Barn. Měl jsi při vstupu do studia jasnou představu, jak má nahrávka znít nebo jste nechali na Danovi Frimlovi, aby do nahrávky otiskl i svoje představy?
Představa byla, aby deska hrála dobře, byla řádně naštvaná a kousavá. Toho se nám myslím povedlo dosáhnout. Když jsme byli u Dana poprvé, tak to byl trochu nátěr, panovala trochu nervozita. Dan do toho nijak producentsky nezasahoval, nicméně zasahoval do toho po technické stránce, takže pomohl posunout náš zvuk správným směrem. To, jak zníme teď, je hodně jeho zásluha. Zeptej se kytaráka Johnyho, ten po první návštěvě komplet překopal svůj kytarový gear. Občas mu zakazujeme sledovat Danova videa, aby zase nepřišel s něčím, co nutně potřebuje. (smích) Dan je naprosto úžasný profesionál, sice přísný, neodpustil nic, nějaké zavrzání atd., ale dostal z nás maximum a někdy i víc. Proto taky nahrávka zní, tak jak zní. Troufám si říci, že The Barn je asi nejlepší studio v ČR. Navíc oba, Dan i jeho žena Alice, jsou výjimeční lidé. Jak říká Johny, jezdíme tam jako do lázní.
Předpokládáš, že se s novými skladbami obrátíte opět na Dana nebo máte chuť vyzkoušet někoho nového?
První tři skladby už jsou nahrané a zatím není potřeba měnit studio. Zvuk a všechno co k tomu patří je tady dovedeno k dokonalosti. Nová nahrávka zní úžasně, hodně díky Paulimu a jeho výrazu. Musím říci, že nové šlehy jsou ještě naštvanější a energičtější. Myslím, že si nové skladby všichni hodně užijí. Chceme je představit na letních festech.
Kapela má jméno Epidemy, v repertoáru máte skladby jako „Apokalypsa“, „Pandemie“, „Počítání mrtvých“. Je současný svět v takovém srabu, že u vás hrají v podstatě pochmurná témata tak důležitou roli?
Když se podíváš na sdělovací prostředky, tak tě ani nemůže překvapit o čem že to pořád zpíváme. Ale jsme optimisté, kteří věří, že to nakonec dobře dopadne. Pochmurná tématika k metalu prostě patří. Někdy je to myšleno jako nadsázka, někdy musíme kousnout trochu do živého.
Vypadá to, že letošní koncertní kalendář se vám solidně zaplňuje, čeká vás v letošním roce nějaká akce, na kterou se obzvlášť těšíš?
Pro nás jsou všechny akce jedinečné, i když se třeba nepovedou z hlediska návštěvnosti. Epidemy hrají vždy na plno. Největší akce letos je Masters of Rock 2024 ve Vizovicích. Pak tam je spousta pěkných malých festiválků a klubíků, kde jsi v těsném kontaktu s lidma. Epidemy byla a bude vždy hlavně koncertní kapelou, kdy do lidí nabušíme energii. Epidemy rules.
|
