Na povídání s Radkem Řezníčkem, zpěvákem novobydžovských Epitaf, jsme se dohodli chvíli po zveřejnění reportu na koncert v Úmyslovicích. Radek mi slíbil, že nenaplní mé obavy ze zakroucení krkem (jinak řečeno, vzal moje písánky naprosto s nadhledem) a tak nebylo nad čím váhat. Jediný problém nastal, když jsem v hradecké Lucii marně vyhlížel excentrického démona a jeho nepřehlédnutelnou figuru, tak jak jí znám z pódia. A neb moje pátrání nebralo konce, zastavil jsem se u členů Epitafu, právě šťouchajících kulečník s dotazem, kde že bych tedy Radka našel. „Tady“, zněla odpověď a tágo směřovalo na opodál sedícího, k mému překvapení poměrně nenápadného mladíka. Radek, tak jak slíbil, nejenže mi krk nezakroutil, ale ještě mě (za vydatného přizvukování „Epitaf crew“) i stihl naladit na chystané novinkové album.

Můžeš mi přiblížit historii a současnou sestavu Epitafu?
Tak současnou sestavu můžu, ale s historií to bude horší, nejsem v kapele od začátku, takže s tím by nám mohl pomoct jedině támhle náš kytarista Tom (Hansen Treichel), co tady zrovna hraje kulečník. Epitaf vzniknul v roce 1999, pár kamarádů se sešlo a dali dohromady kapelu, ze zakládajících členů v Epitafu hrají kromě Toma ještě kytarista Honza Dlouhý a basák Pavel Čmelák Bělík. Asi v roce 2002 jsem tam přišel já. Přede mnou se vystřídali dva zpěváci, Jakub Futera, který nahrál album „Bludička“ a po něm přišel Radek Říha, který zpíval třeba v kapele Řemen, ten nahrál „New“. V roce 2003 jsme nahrávali „Horoskop“, v roce 2004 přišel bubeník Wáclaf Tláskal, na chvilku k nám zavítal klávesák Luboš Groh, ale ten strávil s námi jen tři měsíce. Na jeho místo přišel Martin Drobný. Po „Horoskopu“ byla dva roky pauza a pak přišlo album „Piraňa“.

Říkáš, že jsi ke kapele přišel až v roce 2002, ale na bookletech cédéček jsi uvedený už u „Bludičky“. Jak jsi v kapele fungoval předtím, než jsi začal zpívat?
To máš novou edici cédeček. Booklety byly udělaný v původní edici, ta se vyprodala, a když už jsem byl v kapele a dělala se nová série, tak tam webmaster na mě dopsal kontakt. V současný době jsem totiž v Epitafu i víceméně manažer, domlouvám a starám se o kšefty, ale teď, když začínáme natáčet novou desku, tak konečně máme člověka, který by nás měl táhnout. On nechce, abychom mu říkali manažer, tak ještě musíme vymyslet, jak mu budeme říkat (smích).

Co bys označil označil, ať už za tvého působení nebo i před ním, za nejlepší kousek Epitafu?
Myslím si, že určitě album „Piraňa“. Po zvukové stránce určitě, podle písniček, tam je to už prostřídaný, něco je z „Horoskopu“, něco z „Pirani“, těžko říct, která deska je podle písní lepší.

Co se týká ohlasů na vaše alba, sleduješ jaké byly reakce zinů na vaše poslední album?
Jo, jasně, koukám na to, ale my jsme si nikdy nehráli na nějakou tvrdou metalovou kapelu, takže jsem jen na zkoušku zkusil poslat „Piraňu“ do zinů a ani mě nepřekvapily reakce ve stylu, tahle pecka je dobrá, tahle pecka je dobrá, ano, to jsou ty největší vypalovačky, ty jsou dobrý. A ty skladby, o kterých v recenzích moc pochvalně nepsali, tak zrovna ty jsou u našich fanoušků v oblibě. My je hrajeme a děláme proto, že tím oslovíme větší spektrum lidí. Nechceme se zaškatulkovat jen do nějakého stylu, chceme oslovit víc lidí.

Jaký máš s Epitafem výhled do budoucna, co byste chtěli s Epitafem dosáhnout, kam se chcete dostat?
Chceme co nejvýš!!! (mohutný smích). Hlavně chceme bavit lidi a když se nám při tom podaří se někam dostat, tak se tomu bránit určitě nebudeme. Máme velké plány s novou deskou, bude asi nejsvižnější z toho, co kdy Epitaf vydal. Momentálně máme nahrané bicí a jeví se to dost tvrdě…. (smích). Někteří příznivci se dožadovali toho, abychom přitvrdili, tak jsme v pár případech vyhověli …. Ale zase je to proložený, zase tam jsou některý písničky houpavý, pohodový, není jich tolik, ale jsou tam.

Co z nových věcí už hrajete naživo?
Zatím jen „Dr. Jackyl, Mr. Hyde“.

Chystáte k nové desce nějaký speciální koncert či program?
Určitě. Jak jsi do reportu z Úmyslovic použil výraz „show“, tak to, že jsem si vzal ve třech písničkách klobouk, tak to nebyla „show“. Tu pravou „show“ předvedeme teprve na křtu nové desky 17.8. v Převýšově. Jak jsem říkal, rozjíždíme se s člověkem, který by nám měl pomoci jak svými kontakty, tak finanční podporou, protože bez ní se v muzice neobejdeš. A tím by se měla rozjet i větší show. Zjistil jsem, a je to názor nás všech v kapele, že lidem už nestačí, aby na pódiu stál virtuóz, nehnul se, a sice skvěle, ale pouze „zahrál“ to svoje. Samozřejmě, muzika je vždycky na prvním místě, člověk prostě musí zahrát dobře, aby to za něco stálo, ale ta show k tomu prostě patří. A potvrzují mi to i fanoušci.

Prozradíš něco konkrétního ke křtu desky, nebo si to zatím necháš jako překvapení?
Neprozradím, já jsem zatím nic neprozradil ani na našem webu, ne ne, nic neprozradím (smích).

Ve vaší historii mi přišel poměrně zvláštní přelom mezi „Horoskopem“ a „Piraňou“, kdy z klasického našlápnutého metalu jste se dostali k „lidově přijatelnějším“ skladbám. Vzhledem k tomu, že ty jsi v té době přišel do kapely, byl to tvůj vliv, který kapelu takhle nasměroval?
Já bych netvrdil, že „Piraňa“ není heavy metalové album. Heavy metalové skladby tam jsou, ale ne všechny. Jak jsem říkal, nechceme být zaškatulkovaní do jednoho stylu. A někteří kritici nezkousnou, že heavymetalové skladby prokládáme něčím jiným, ale u fanoušků to má větší ohlas.

Musím přiznat, že jsem byl docela překvapený reakcí vašich příznivců na živě zahranou skladbu „Piraňa“, o které jsem v recenzi psal, že jí lidi za střízliva nemůžou přijmout.
To si pamatuju…, a vidíš sám, že právě tuhle písničku lidi berou… Máme rádi jak rychlejší a tvrdší písně, tak i pohodovky, šlapavé a hodně zpěvné skladby. Že se u toho udělá nějaká sranda, máme to tak rádi a tak to lidem takhle předkládáme.

Jak je to s používáním převleků, docela mě tahle myšlenka překvapila, když jsem vás viděl poprvé.
Ty převleky byly dřív daleko brutálnější. To, co jsi viděl v Úmyslovicích, to byly jen nějaký klobouky. Kabáty, vesty a paruky už nechávám doma…. Teď jsme to dost omezili, dřív bys viděl o hodně víc (smích).

Co z vaší tvorby se ti nejlíp zpívá, která skladba Epitafu je tobě nejbližší?
Ty jo…, určitě ty, které jsou skládané na můj zpěv, takže alba „Horoskop“ a „Piraňa“, ale to je těžký říct jednu skladbu, to nejde.

Moc se mi na „Horoskopu“ líbilo vaše zpracování „Svatební košile“. Nechystáte něco podobného na novou desku, nebude zase nějaký Erben?
Na nové desce ne, nic takového tam nebude. Na konci alba bude jedna delší věc, ale v tomhle duchu ne.

Co nebo kdo tebe inspiruje, s kým by sis někdy rád zahrál?
To je těžké říct, já jsem vyrůstal na kapelách, Black Sabbath, Judas Priest, Iron Maizen, Helloween, Edguy, ten nejvíc miluje náš kytarista, ten je do nich úplně zapařenej (smích), a Judas Priest miluju nadevše já.

A když si máš dneska něco poslechnout, po čem sáhneš?
Po pravdě - já absolutně nemám čas poslouchat…, my buď zkoušíme nebo hrajeme, takže já si té muziky moc neposlechnu, a docela mě mrzí, že se k tomu nedostanu. Když jedu autem, tak si pustím rádio, ale není to Český rozhlas… (smích)

Tradiční poslední otázka. Máš nějaký vzkaz pro čtenáře našeho webu?
Tahle motta, ty mi moc nejdou…, Ať lidi chodí na muziku, ať chodí ve větším počtu, na všechny kapely, protože muzikanti si jejich podporu zaslouží. Mrzí mě, že chodí víc lidí na diskotéky, než na živou muziku, i když už to není tak strašný jako dřív. Takže: Choďte a pařte!