Ďábelské deja vu…? Dlouhá léta žil bývalý zpěvák Skid Row Sebastian Bach výhradně ze zašlé slávy. Od vyhazovu z kapely z něj občas nějaké album vypadlo, ale buď se jednalo o nemastné návraty do historie, či kdo ví kam a nebo podivné experimenty, které jeho jméno spíš jen devalvovaly. Sebastian je zpátky. A to v takové formě, že by všichni ti, kteří z jeho melodického řevu v řadách Skid Row byli alespoň lehce u vytržení, mohli pořádně zastříhat ušima. Na svém albu „Angel Down“ Sebastian docela brutálním způsobem probral k životu duchy minulosti, už dávno zahrnuté kamsi pod zem. Je to dáno tím, že jednak jeho hlas je jedinečný a nezaměnitelný, a jednak i tím, že špinavý americký pouliční rock-metal, který ve svých raných letech Skid Row stále zdokonalovali, byl přesně stavěný na hlasivky blonďatého démona a Sebastian toho po letech dokázal konečně využít. A navíc, Bach se obklopil kolegy, kteří mají čuch na hity a cit pro moderní vlivy.
„Angel Down“ je hodně pestrá záležitost, míchající old school powermetalové balady s moderním, téměř mainstreamovým rockem i s thrashovou agresivitou. Ač je na vyzrálosti Sebastianova projevu znát, že od vydání jeho prvního počinu uběhlo už osmnáct let, přece jen jeho charakteristická frackovitost je cítit na každém kroku. A Basti, s drzostí sobě vlastní, nejen že klidně tahá z uzamčené truhlice Skid Row kapitoly už dávno vydané, aby je navlékl do současného kabátu, on klidně píše i další kapitolu dávno skončeného příběhu.
Živě si umím představit, jak by se mohlo vyvinout některé z potenciálních alb Skid Row, pokud by Dave Sabo a Rachel Bolan měli pro Bachovo ego trochu víc pochopení. Titulní „Angel Down“ je totiž přesně z téhle kategorie. Hutná vyřvávací skladba se štěkavým rytmem, ve které se Bach ustavičně pere s agresivní změtí nástrojů, do které vás vcucne tak nějak dovedně ukrytá, podprahová melodika. Ryzí heavy metal. Intenzitu úvodního otřesu Sebastian chytře zmírní v následující „You Don´t Understand“. Uvolněná záležitost s maidenovsky chytlavým riffem, odlehčeně odvázaná nálada raných Skid Row s patinou dvacetiletých zkušeností. Zmiňoval-li jsem nezanedbatelnou úlohu kolegů, vzhledem ke koncertním aktivitám Bachova ansámblu asi nikoho nepřekvapí, že se na desce objevil i Sebastianův kamarád z mokré čtvrti, další pošuk s charakteristickým vokálem, Axl Rose, a to hned ve třech skladbách. Cover verzi Aerosmith „Back In The Saddle“ si klucani přizpůsobili k obrazu svému a při vstupu na mejdan, kde se tahle pecka prohání, budete marně dumat, jestli dřív hledat po kapsách kladivo s kovadlinou, v klopě zapíchnutou růži, u pasu pohupující se bouchačku nebo booklety od prvních tří alb Skid Row. Majstrštyk si ovšem Axl připravil ve skladbě „Stuck Inside“. Na to, jak dlouho se už morduje se svojí čínskou demokracií, je až s podivem, že takovýhle kousek věnuje na desku svému kámošovi. A ještě v ní se svým zpěvem i lehce (ač je to zdánlivě nemožné) Sebastiana zastíní. Brutální heavy záležitost, kterou jsem, upřímně řečeno, nečekal ani od jednoho z nich.
V podobném duchu, tedy v míchání agresivních (to častěji) poloh s těmi uvolněnými, pouliční špinavosti s melodickou nadýchaností, vzpomínek na minulost a vzpomínek na budoucnost se odehrává celá deska. Narazíte třeba na acceptovskou šlapavost („American Metalhead“), panterovskou agresi (všudemožně) nebo skidovskou poetičnost („By Your Side“). A aniž ve vás Sebastian byť jen na okamžik vzbudí dojem vyčerpanosti či stereotypu, dokáže na závěr desky vytáhnout hned dva žolíky najednou. Sekanou hrubě melodickou „You Bring Me Down“ s famózně uječeným vokálem a finální křehce drsnou baladu „Falling Into You“. Mrazí-li mě při úchvatném skidovském „Wasted Time“, tak „Falling Into You“ (z dílny hitmakera Desmonda Childa) je stejně emočně vypjatá záležitost, kde Bachův excelentní zpěv citlivě podtrhuje piáno. Hit jako hrom!
Na svém minulém sólovém počinu (pod hlavičkou Sebastian Bach) Sebastian zoufale hledal minulost. Na tom aktuálním ho minulost dostihla sama. A narazila na chlapíka, který má jasnou vizi. I když možná budete mít při poslechu „Angel Down“ pocit, že už jste se Sebastianem něco podobného prožili, potěšení z toho, jak po čertech chytře a moderně se tenhle blonďák vyrovnal s dávnými stíny, vás neopustí ani na chvíli.
|
