Na počátku února vyšlo debutové album moravské (jak jinak) smečky Arch Of Hell s názvem One Day. Věřím, že jejich kotouč bude k poslouchání více než na jeden den.
Na albu se nachází deset skladeb, při stopáži úctyhodné hodiny, balancující na pomezí deathdoomové pochmurnosti, symfonické popméznosti a folkově-pohanské poetiky.
První skladba "Rise To The Victory" se na nás nekompromisně vyřítí a svým několikaminutovým skoroinstrumentálním proudem nás bezmezně zahltí... Občas zlehka jako vánek prolétne vokál jen proto, aby se zas mohl rychle stáhnout. Dále už pak tracky jedou v nespoutaném a přesto lehkém, temně-melodickém tempu.
Celá produkce je velmi melodická a chytlavá, avšak nevtíravá. Dva vokály se kontrastně proplétají a vytvářejí osvědčenou kombinaci drsné jemnosti. Ženský hlas čistě pěje, dostává se i do vysokých poloh. I přes svoji kritičnost k něžnému pohlaví za mikrofonem musím podotknout, že si Terezin zpěv více než užívám. Druhým vokálem je nakřápnutý řev Swarmův, velmi příjemného zabarvení – nemohu si nevybavit podobný feeling zpěvu, jež vlastní frontman švédských In Flames. Oba „archofhellové“ vokály se výborně doplňují, přestože v produkci kapely má hlavnější slovo instrumentální složka.
Arch Of Hell umí vkusně a citlivě spojit metalovou temnou tvrdost a melancholii, jež vyjadřuje klavír a smyčce. Tato smrtelná kombinace uvádí do muzikálního deliria...
Jediná výtka spočívá v poněkud delších vyhrávkách a přechodech, ale to nevidím jako nějakou katastrofu...
Arch Of Hell jsou velmi zajímavým uskupením s téměř jistou hudební budoucností. Ještě o nich určitě hodně uslyšíme!
|
