Sledovat kariéru pražských Master´s Hammer je opravdu zajímavé. Je úplně jedno, jestli posloucháte čistokrevný black metal nebo obyčejný rock, o Master´s Hammer jste už určitě slyšeli. Je to totiž jediný český hudební produkt, ovšem společně s Karlem Gottem, který si pozici kultu vybojoval i v Americe. A přitom tahle kapela naživo vystupovala jen párkrát (většinou to skončilo fiaskem), vydala hloupou elektronickou desku předělaných lidových písní a pak čtrnáct let mlčela. Tomu už se říká kult. Teď vydali „Mantras“ a znovu rozpoutali vášnivou diskuzi. Jedni je chválí až do nebes (pardon, do pekel) a druzí jim nadávají, že prý jméno Master´s Hammer znovu zpronevěřili. Jestli se přikloníte k té či oné skupině, je to jedno. Jen je vidět, že Master´s Hammer skutečně někoho zajímají.
Hej, čerte chlupatej
Historie Master´s Hammer už tak překvapivá, jako jejich desky, není. Stejně jako řada jejich souputníků vznikla v polovině osmdesátých let, kdy metalová hudba byla sice oficiálními složkami perzekuována, ale mládeží milována. Stejně jako třeba Debustrol, Törr či Root pošihlávali Master´s Hammer po zahraničních vzorech. A třeba takoví Debustrol se vzhlédli ve Slayer, Master´s Hammer učaroval Quorthon a jeho Bathory. To bylo v roce 1988, rok poté, co Master´s Hammer, tehdy ještě jako Mistrovo kladivo vznikli a k jejich největším inspiracím patřil King Diamond a Manowar. Už tehdy ale v řadách kapely působil zpěvák a kytarista František Štorm, kterému sekundoval kytarista Milan Křovina, basista Milan Fibiger, bubeník Ferenc Fečo a tympánista Ulric Fox.
Chystáme peklo všech sedmi stupňů
Divoké zvěře příšerný kvil
Pohřebních kytar, válečných bubnů,
Vzývání duchů, okultních sil!
Okultismus, satanismus, pohrdání církví, zaklínání se démony. To jsou ústřední témata, na které se autor textů Štorm soustředil. A právě tahle témata jsou slyšet na oficiálně prvním demu kapely „Finished“ z roku 1988 (když pomineme nulté neoficiální demo „The Ritual Murder“). Z dnešního pohledu je „Finished“ mizerně znějící nahrávka s bídnými instrumentálními výkony, jenž evokuje debutovou desku Bathory. V té době se na to ale dívalo jinak, a Master´s Hammer se dostalo uznání i od tehdy slavnější kolegů, kdy zpěvák Kryptoru Pípa prohlašoval: „Pražská odpověď na Bathory!“ a kytarista Rootu na adresu Štorma řekl: „Ty už zpíváš jako Quorthon.“ A měl pravdu. Ba co více, Štorm sice oplýval hrdelním vokálem jako švédský čert, ale jeho hlas působil ještě mnohem ďábelštěji a strašidelněji. Především to dodávalo skladbám typu „Vzývání úterní“, „Duše nesmrtelných“, „Za smlouvou pekelnou“ nebo prapůvodní verzi „Jámy pekel“, jakýsi pohanský odér.
Stále větší příklon k black metalu a satanismu si vyžádal i změny v sestavě. Se stále extrémnější hudbou se zcela neztotožňují Křovina, Fečo a Fox a proto záhy Master´s Hammer opouštějí. Hledání nových posil nebylo dlouhé. V době, kdy brutální hudba mezi mládeží skutečně frčela, si Master´s Hammer mohli vybírat. Kapelu proto doplňuje bubeník Karel Zástěra, který si začal říkat Charles R. Apron. Místo za tympány obsadil štamgast hospody U Svatýho Jan Přibyl, který sice tympány viděl poprvé v životě, ale jelikož se Štormovi líbil jeho zevnějšek, byl překřtěn na Silenthella a okamžitě přijat. Přezdívku si bere i Štorm, který se začíná titulovat honosnějším Franz J. B. Storm.
Problém je ale s kytarou. Master´s Hammer si nejdříve vyhlédli Oldřicha Trefila z Debustrolu, ovšem ten po několika zkouškách mizí, jelikož je jasné, že do řad těchto pražských podivínů moc nezapadá. Pak ale přišel dar z pekel v podobě Tomáše Kohouta. "Jednoho deštivého večera jsem přijel domů a ve schránce jsem našel krví nasáklý dopis. Jednalo se o uchazeče na místo kytaristy. Dopis byl zcela nečitelný, doplněný mnoha schizofrenickými ilustracemi, nad nimiž by doc. Vondráček nejspíš zaplakal. Okamžitě jsme se rozhodli ho přijmout - zkouška byla pouze formalitou. Naše sekta ho pokřtila na Necrococka,“ vysvětluje Štorm.
Kolem kotle Vlasta chodí
Duše uprchlé z života vězení, na pevné zemi víc nespočinou
hmota se vypaří v okamžik zděšení, ve jménu ďábla nejmocnějšího.
Je samozřejmé, že další nahrávky na sebe nenechali dlouho čekat. Skupina byla očividně při chuti a jala se celému světu zvěstovat svůj vyhraněný postoj k Bohu. Okultismus, to bylo to, co Štorma ve svých textech nejvíce zajímalo. V tom duchu je pojata i nahrávka „The Mass“, kterou Master´s Hammer nazývají mší. „Nikoliv křesťanskou ani černou, ale totálně okultní,“ řekl tehdy zpěvák. Co demo, to změna v sestavě. Tentokrát odchází Zástěra s Fibigerem, které přece jen ještě srdce táhlo k jiné hudbě a proto nastupují do jižanské kapely General Lee. „The Mass“ už je až po okraj naplněna Mistrovými klasikami a právě zde můžeme slyšet první verze takových pecek jako „Zapálili jsme Onen svět“, „Černá svatozář“, „Vykoupení“ a „Věčný návrat!. Jsou zde i později nepublikované věci jako „Kolem kotle“ nebo „Skryté síly“ či titulní „The Mass“. Přestože zvuk je na dnešní poměry takřka neposlouchatelný, kapelu si vyhlédl německý časopis Rock Hard a v jednom z čísel jim věnoval prostor. Pro Master´s Hammer, přestože mají všechny texty v češtině, se otevírá cesta na západní trh. Za pozornost také stojí fakt, že poprvé na „The Mass“ začali Master´s Hammer využívat klávesy. Tehdy se jich zhostil Necrocock, kterému lze připsat intro nahrávky.
Klávesista byl třeba. Stejně jako nová rytmická sekce. A právě tady, v únoru 1990, vzniká klasická sestava Master´s Hammer, když Štorma, Necrococka a Silenthella doplňuje basista Tomáš Vendl zvaný Monster a z řad západočeské Fata Morgany přichází bubeník Miroslav Valenta. Sound Master´s Hammer se v té době rozrůstá ještě o další, velice důležitou osobu, klávesistu Vlastu Vorala. Ten je zatím vedený jako jakýsi utajený člen, ale do hudby začíná zřetelně zasahovat. To je poznat i na dalším demu nesoucí název „The Fall Of Idol“ („Pád Modly“). To už zřetelně uvozuje věci následující, přestože „Intro“ nese název „Kings Of The Bohemian Forest“, „Ritual“ se jmenuje „Hnijící ráj“ a poslední věc „Útok“ je čistě instrumentální, klávesově-kytarová smršť.
Ritual (1991)
Sestava: Storm (zpěv, kytara), Necrocock (kytara), Monster (baskytara), Valenta (bicí), Silenthell (tympány), Vlasta Voral (klávesy).
Teď sloužím ďáblu, smrtí a zlem, roznáším zkázu, jsem démonem.
V každém stavení černý oltář, na každém obraze je moje tvář.
S hrozivým smíchem vracím se sem, příznivci ďábla padají na zem.
Co napsat o kultu nejkultovatějším? O desce, která Čechy zpopularizovala mezi metalovými fanoušky po celém světě? O počinu, který ovlivnil takové hvězdy jako jsou Immortal či Moonspell? Snad jen to, že „Ritual“ znamená ve své době absolutní revoluci v black metalu, naprostý převrat zaběhnutých pravidel. Už se nemusí hrát ultrarychle, klávesy už nejsou zakázané. Jistě, kdyby Master´s Hammer byli z Norska, možná by na ně Euronymous s Grishnackhtem spáchali jeden ze svých hloupých atentátů, ale Master´s Hammer byli z Čech, česky zpívali a tím pro zbytek světa zněli exoticky, přitažlivě.
Pokud pomineme „Intro“, tak hned „Pád Modly“ upoutá svou pohanskou atmosférou, ohnivým zvukem Necrocockových kytar, katastrofickými ozvěnami tympánů a především Štormovým zpěvem. Odvážím se dokonce tvrdit, že tak výrazný a charakteristický vokalista typu Štorma se na metalové scéně nepohybuje. Jeho hlas je oproti ostatním přiškrceným vokálkům pomalovaných black-šášulů naprosto čitelný a dokonce i hrůzu nahánějící (fuj, to je pubertální obrat).
Leccos už naznačil sampler „Ultrametal“, který vyšel koncem roku 1990, kde jsou Master´s Hammer zastoupeni věcmi „Géniové...“ a „Zapálili jsme Onen svět“, se kterými konkurenci v podobě Debustrolu, Kabátu, Morrioru, Feratu a V.A.R.u hravě převálcovali. „Ritual“ byl jen logickým vyústěním jejich několikaletého snažení.
Ať si vezmete třeba „Pád Modly“, „Černou svatozář“, „Věčný návrat“ nebo „Jámu pekel“, vždycky narazíte na metalový skvost. Dovolím si říci, že na světě NEEXISTUJE žádná jiná metalová deska, která by měla tak působivou atmosféru jako „Ritual“ a že, ač se o to mladší soubory jako Cradle Of Filth či Dimmu Borgir uměle snaží, nikdy se jim nepodařilo dosáhnout toho kouzla, které „Ritual“ má.
„Ritual“ není instrumentálně dokonalé album, ale o to snad nejde. Je to ale deska, ke které se bude metalové dějiny vždy otáčet čelem. Master´s Hammer tehdy byli na vrcholu sil. Bohužel pak jich začalo ubývat... ale o tom až příště.
(10/10)
|
