 Když už jsem vám popisoval letitá dema kapely TUDOR, tak bych samozřejmě nemohl zapomenout ani na to nejhlavnější, co kdy tato kultovní smečka uvařila ve své ponuré kuchyni. Ano, řeč je samozřejmě o dlouho vyhlíženém a očekávaném debutu „Bloody Mary“ z roku 1992, který sice znamenal pro kapelu naprostý vrchol, ale zároveň také pád. Materiál si nedokázal najít vydavatele, takže se o vydání tehdy postaral aktivní fanklub. Efekt ale samozřejmě nemohl být takový, jak se možná čekalo. Hřebíčkem do rakve poté byla ještě naprosto odlišná deska „Zapomeň“, ale o tom možná někdy jindy...
„Bloody Mary“ zaujala hlavně velmi dobrou koncepční myšlenkou a pěkně zdrsnělou atmosférou, kterou nahrávka opravdu potřebovala. Líbí se mi, že se tehdy kapele podařilo zachytit pomyslného středověkého ducha a to pouze klasickými nástroji. Středověk byl syrový a drsný, budiž taková hudba... Oproti předcházejícím demáčům vidím největší zlepšení v melodické cítění. Za vše mluví baladická instrumentálka „1558“. Kytarové sólo zde již nepůsobí jako nutné zlo, ale krásně hladí a i přesto, že se jedná celkem o primitivní vyhrávku. Podařilo se i zachovat to, že skladby k sobě drží, aniž by něco vyčnívalo. Řekl bych ale, že to celé vrcholí v celkem atypické pecce „Obrazy bitev“. Začátek je pěkně pomalý s nějakým tím hard rockovým (Tudor opravdu nikdy nebyl black metal...) zpestřením. Pak se to našlápne a naše trojice vyjíždí na krvavou bitvu. Zajímavostí je naprosto pohodový zpěv, který jako by nechtěl korespondovat s hudbou. Nese se jak temný vypravěč (Vzpomněl jsem si na „Praktiky pohřebních ústavů“ mistra NECROCOCKa). Zazní i pro desku klasická hláška – „Smrt není konec.“ A další moment překvapení – opět primitivní, ale naprosto bombastická vyhrávka (Teď jsem si zase vzpomněl na vznášející se sólíčka mistra Neila Younga). Deska ale skrývá plno takových momentů a tudíž máte stále něco k tomu objevování.
Neříkám, že TUDOR tehdy udělal proti předcházejícím demáčům nějaký megaposun. To opravdu ne, dokázali pouze vykrystalizovat svůj styl a pevně se trefili do správné noty. Deska je stále po hudební stránce celkem primitivní, ale myslím, že ze sebe kapela dokázala vytřískat maximum. Prostě klasické old school riffy. Nebyli tehdy jediní, kdo takhle hrál a hraje dodnes.. „Bloody Mary“ je jedna z těch časem zapomenutých nahrávek. Přesto i dnes má posluchači co dát.
|
