Vyšel „Ritual“. Okamžitě se začal šplhat po žebříčku hitparád k vrcholu a tak nebylo divu, že se Master´s Hammer objevovali na veřejnoprávní televizi vedle Janka Ledeckého, Karla Gotta nebo Helenky Vondráčkové (pche!). Začaly chodit nabídky na koncerty... Štorm a jeho banda je stále odmítali a všechny promotéry chtěli okamžitě napíchnout na žhavé pekelníkovy vidle. Aby také ne. Byli si moc dobře vědomi, že sílu studiové produkce nikdy nejsou sto předvést naživo a Štorm posléze přiznal: „Pravdou je, že většina z nás skoro vůbec neumí hrát na svůj nástroj, ale v tom se nedá hledat žádná genialita. Spíš bych to formuloval jinak: vzhledem k charakteru našich hudebních nápadů se ani nevyplatí naučit se hrát líp."
Navíc se kapela nepohodla s vydavatelskou firmou Monitor a začala se nad ní stahovat mračna. Nakonec se upsala německé firmičce Poserslaughter, které v říjnu 1991 poskytla dvouskladbové demo „Klavierstück“, což měla být jakási ukázka budoucí tvorby. Samosebou se stále ještě jednalo o black metal, ale už byl prošpikován Voralovými klávesami, takže působil mnohem avantgardněji. Na „Klavierstück“ posluchač může objevit dvě skladby, jenž posléze zdobily album „Jilemnický okultista“, ovšem se značně pozměněnými názvy i aranžemi. Právě zde se také objevují postavy Strapolda, Atramenta, Spirituse a dalších. Zájem o Master´s Hammer stále trvá a kapela se umisťuje na předních místech všech metalových soutěží.
Master´s Hammer koncem roku 1992 nahrávají materiál, který se má posléze stát náplní alba „Jilemnický okultista“. Ještě než deska stačí vyjít, pohádá se Štorm do krve s vedením Monitoru a album končí v šuplíku. Ne na dlouho. Brzy se dostane do rukou majitele známého francouzského vydavatelství Osmose, kterého naprosto uchvátí. Okamžitě se s kapelou dohodne na vydání, ovšem pod anglickým názvem The Jilemnice Occultist. Dostane se i na domácí fanoušky, album přece jen spatří český trh.
Jilemnický okultista (1992)
Sestava: totožná
Teď věz, obludo střízlivá, já okultista jsem,
co tě vůbec zajímá, co dělám celý den?
Harfa a hned za ní avantgardní intro. Co to sakra je? Hned z prvních sekund je jasné, Master´s Hammer už nejsou tou kapelou, kterou byli na „Ritualu“. Navíc podivný obal, na kterém stojí hláška „Libreto operety napsal František Štorm. Hraje Master´s Hammer, orkestr promenádní i komorní“ dává na srozuměnou, že časy Ritualní jsou pryč a že Master´s Hammer jsou dospělejší, přemýšlivější... a především recesističtější. „Jilemnický okultista“ je jako album jeden celek, který se odehrává v roce 1913 v Krkonoších. Právě v té době tam přichází do jilemnické hospody „Zum Spiritus“ mladý pražský student Atrament holdující okultismu a na jilemnické panství je dosazen jako nový hejtman Satrapold. Na zámek se ale, poté, co skutečný Satrapold spadne při lovu do pasti, vetře jeho dvojník, který chce skoncovat s duchařením. Pravý Satrapold se mezitím zamiluje do dcery hostinského Spirituse Kalamárie, jenž posléze odhalí záměr jeho dvojníka, který chce zmizet i s jilemnickým pokladem a který ve svém vězení drží nebohého Atramenta. Všechno skončí happy endem. Pravý Satrapold se vrací zpět na hejtmanskou stolici a okultismus znovu povoluje.
Hudebně se stále ještě jedná o black. Ovšem pestřejší, s mnoha rytmickými změnami a s řadou netradičních nástrojů. Svojské je samozřejmě i pojetí textů, které jsou zpívány starou češtinou a zaujmou už samotnými názvy skladeb jako „Ten dvanácterák zmizel v houští“, „Já mizérií osudu jsem pronásledován“ či „Kol prostírá se temný les“. Krokem směrem k elektronice je závěrečná věc „Suchardův dům v Nové Pace“, jenž je inspirována známým okultistou Stanislavem Suchardou (1866-1916), který je jedním z hlavních představitelů symbolistického sochařství. „Suchardův dům...“ nahrál sám Štorm na počítači a nesměle tak naznačil, kam se Master´s Hammer budou dál ubírat.
„Jsou to prostě starý MASTER'S HAMMER, nacpaný klávesama. Do jisté míry je to od nás experiment,“ tvrdil v rozhovoru Štorm.
Bohužel z dnešního pohledu „Okultistovi“ ubírá na síle nepodařený zvuk, který je oproti „Ritualu“ zahuhlanější. I tomu Štormovi je mnohem méně rozumět. František ovšem desce tehdy plně věřil (právem) a nezapomněl nastínit, že kapela má připravenou monstrózní show, kde sám bude hrát Atramenta, Voral Satrapodla, Silenthell hospodského Spirituse, Necrocock Kalamárii a Monster s Valentou opilé spiritisty. Nic z toho ale nebylo. Master´s Hammer se postupně začali vytrácet z povrchu zemského. Nedošlo ani na ohlášené evropské turné, které zorganizovala firma Osmose a jenž kapela na poslední chvíli z nejasných důvodů zrušila. Začal se blížit rozpad.
(8,5/10)
Šlágry (1995)
Sestava:
Franta Štorm (zpěv, kytara, programování)
Vlasta Voral (klávesy, programování)
„Chtěli jsme se dostat někam dál od metalu, kterej jsme hráli. Chtěli jsme se podstatně víc věnovat studiové práci, protože ta umožňuje daleko intenzivnější kontakt s muzikou samotnou ,“ vysvětluje Štorm náhlou změnu hudební orientace.
A už samotné tohle prohlášení stačí k tomu, aby si člověk neznalý udělal obrázek, jak může znít další deska. S naprosto nemetalovým názvem i obalem. S absencí klasického loga. A hlavně s absencí Necrococka, Monstera, Valenty a Silenthella. Věští to rozpad? „My jsme ani nic neohlásili. I na to jsme se vykašlali,“ řekl po čase Štorm k rozklížení sestavy. K důvodům se nikdy nevyjádřil. Možná za to mohl Necrocockův boční a řádně ujetý projekt Kaviar Kavalier, možná Frantova nechuť k metalu. Nicméně vznikly "Šlágry". Pod jménem Master´s Hammer, pod kterým fungovala už jen dvojice Štorm a Voral. Album je to velice svojské, velice... ehm, jiné. Každý, kdo ho slyšel, ví. Kdo ne, může to napravit, ale nedá se zaručit jeho duševní pohnutí. Kdo by si v dobách „Ritualu“ a „Jilemnického okultisty“, dokázal představil, že Master´s Hammer budou někdy hrát věci jako „Ach synku, synku“ nebo „Půjdem spolu do Betléma“? "Šlágry" na první poslech působí jako naprostý výsměch odkazu, ovšem na druhý člověk musí uznat, že do sebe něco mají. Například zmíněná „Achy synku, synku“ je sice zbytečně natahována na plochu více než sedmi minut, ale její druhá polovina je absolutně démonická, kdy Štorm deklamuje „Áááách sýýýnku sýýýnku, doma nejsi, tatíííček sééé ptááá oráááál-li jsííí“ Pochopitelně závěrečná věc - „Hlava modernistova“, jsou už klasičtí Master´s Hammer. Ovšem s textem, který koresponduje se čtrnáct let novější novinkovou „Mantras“.
Do talíře lžíci vložil první holata, ze hromady hoven máme hřivnu ze zlata.
Transkosmické kataklysma, hrůzy brutální, k ničemu by nebyly brýle bifokální.
"Není to špatná deska, ale nic by se nestalo, kdyby nevyšla. Pár dobrejch textů. Je to celý udělaný na computeru a mě ty bakelitový zvuky synťáků s odstupem doby už serou,“ „vyznal“ svou lásku ke „Šlágrům“ Štorm. Z tohoto a jeho dalších výroků z poloviny devadesátých let je jasně vidět, že Master´s Hammer jej už přestali definitivně zajímat. Následné ticho a nulová propagace „Šlágrů“ vedli k tomu nejnutnějšímu. K ukončení činnosti legendy.
Metal je naprostá blbost a lidi co ho provozují anebo poslouchaj jsou mentálně zaostalý. O tom není sporu. V době dospívání se ale většina mládeže zabývá blbostma a já nebyl vyjímkou,“ pravil Štorm. A neopomněl dodat, že Master´s Hammer definitivně skončili a tohle je jeho poslední rozhovor. To bylo v roce 1999.
(6/10)
Věčný návrat: Mantras
V témže roce, kdy Štorm poskytl svůj údajně poslední rozhovor, se na trhu objevilo i tributní album, na kterém se podílela řada českých metalových kapel. Některé se s klasickými kousky Master´s Hammer vypořádali líp (Insania, Dark Gamballe, Endless), jiní hůř (Ingrowing, Promises, Entrails, jejichž ultrarychlá "Jáma pekel" je do nebe volající hovadina). Jenže žádný tribut nemůže klasickému fanouškovi nahradit byť jedinou novou skladbu z dílny jeho oblíbené kapely. V tomhle měli příznivci Master´s Hammer smůlu. Tedy aspoň dočasnou.
První záblesky obnovení činnosti nastaly v lednu 2005, kdy se objevili fotky Štorma, Necrococka, Vorala a Monstera, kterak spolu sedí u jednoho stolu v hospodě U Rudolfina.
Ovšem vydání „Mantras“ působilo jako blesk z čistého nebe. V říjnu 2009 se začalo spekulovat o tom, že Master´s Hammer jsou snad spolu ve Voralově studiu Ivories, což Štorm o pár dní potvrdil. A začátkem prosince bylo „Mantras“ na světě. Podrobnější recenzi si na něj můžete přečíst i na stránkách Metal Forever.
Nicméně, dlužno podotknout, že deska s každým poslechem roste a roste a autor těchto řádek i recenze by asi dnes sáhl k ještě o stupínek vyšší známce. Album samozřejmě kazí dvě skladby - „Fantasie“ a „Ganeshe Mantra“, což není nic jiného než syntezátorové hovadiny.
Jednou se omrzí robota na písmu
což tak se přiklonit k luciferianismu
Přesně tohle se zpívá v poslední skladbě „Mantras“ jež nese název „Epitaf“. Dává to příslib do budoucna. Stejně tak další texty, jako „...budem tvořit radikální, prudký blek metál“ nebo ...vypijem ho, hoši zlatí, vrátíme se k muzice...“ korespondují se Štormovým prohlášením, že „Mantras“ pravděpodobně nebude poslední deska. Uvidíme...
|
