Ať je někdo fanoušek Master´s Hammer nebo ne, jedno je jasné. Jejich loňský návrat se stal jednou z největších událostí loňského roku na tuzemské scéně. V současné době ale nikdo nedokáže říct, zda se jedná jen o ojedinělý výkřik nebo Master´s Hammer stojí na počátku své druhé etapy. A neví to ani vůdčí postava kapely - zpěvák a kytarista Franta Štorm. Člověk, který se léta věnuje vytváření nových písem, grafice a v současné době znovu zase hudbě. Člověk, který má velice svébytné názory, se kterými se s vámi podělí v následujícím rozhovoru. Takže, dámy a pánové... pan František Štorm.
Nejprve musím Master´s Hammer pogratulovat k výborné desce „Mantras“. Ale každého určitě zajímá, proč jste se rozhodli pro tohle nahrávání. Kdo dal ten první impulz?
Díky. Jako obvykle v podobných případech exhumace odložených kapel nastala příznivá konstelace mnoha rozmanitých okolností. Především stará náklonnost ke sdružování okolo sklenic za brutálních zvuků kytar a vulgárních synťáků. Proslýchalo se před rokem, že jdeme do studia, ale nebyla to pravda, objevila se řada neautoriyovaných nahrávek, které nás nasraly, potřebovali jsme si ověřit možný soulad Kaviára, Konvalia, Voralových hammondek s varhanama, Airbrushera s Okultistou s veškerým přínosem ostatních hráčů. Jednotlivé samostatně bezcenné prvky v novém spojení vydaly podivný celek. Hlavním záměrem však bylo zcela soukromé potěšení, vůbec jsme nepočítali s nějakým ohlasem posluchačů.
Deska je překvapivě hodně metalová, alespoň jejích prvních osm skladeb. Moc mi to nekoresponduje s tvým výrokem, že metal po třicítce dělají a poslouchají jen dementi. Můžeš vysvětlit, proč jste se vrátili k tomu blek metálu a co v současné době sám posloucháš?
To platí pořád, dementi, co poslouchají výhradně metal a nic k tomu, je to jako syrové hovězí bez přílohy. Já teď hodně poslouchám indickou popmusic, starý King Crimson, Pet Shop Boys a Necrococka (což je podobné), Yello, ale taky Umbrtku, Immortal, atd., výčtem vážné hudby nebudu zdržovat, kromě pičuse Dvořáka a plagiátora Smetany poslouchám snad všechno včetně hypermoderny. My, jakožto občasní metaloví dementi jsme ovšem nedávno dosáhli věku, kdy si činíme nárok na pořádnou a vychlastanou debilitu, jejíž důsledky jsme poctivě odevzdali ve studiu.
Před vydáním „Mantras“ se mluvilo o tom, že na albu bude několik starších písní z dema, které mělo nést název „Zaschlá krev“. Objevily se tam tyhle skladby? Které to jsou?
To je nesmysl, materiál který kdosi vynesl ze zkušebny a zveřejnil pod tím názvem nebyl nikdy určen k vydání, prostě jeden z nápadů, které se nepovedly. Do koše s ním, to jsme nepodepsali, to není Master´s Hammer. Materiál na Mantras je zcela nový, s datem 2009, s výjimkou textu k "Bodhi" kterej jsem sesmolil v únoru 2008.
Velice zajímavá je textová složka „Mantras“. Snad kromě úvodní „Typograf“ a remaku „Jámy pekel“ na ní není ani jeden vyloženě černě metalový text. Už tě omrzelo psát o pekelnících a Satanáších?
Ne. O pekelnících a čertech je tam toho dost, stačí se začíst. Přiznám se, že jsem si tentokrát s texty užil, mám tu desku rád, i když to sám už neposlouchám. Je to tentokrát hodně o mě, přičemž jsem kolegy ujistil, že rád nazpívám cokoli kdykoli napíšou oni.
Tvoří „Mantras“ nějaký uzavřený celek, nebo každá věc stojí sama za sebe? Pokud je tam nějaký příběh, o čem je? Já tam žádný nenašel…
Je to jenom tématický rámec - všechno se nějak vztahuje k venkovu a chlastu, to jsou myslím dosti čitelné jednotící prvky celé desky. Souvislý příběh to však není, neměli jsme potřebu napsat pohádku, ale popsat pravdivé situace, do kterých jsme se skutečně dostali a naplno je prožili.
Proč jste vydávali LP a CD verzi? Chtěli jste vinyl vyvážit publikováním textů, když tam oproti CD chybí čtyři věci?
To je technické omezení, na jednu stranu LP se vejde jen asi 20 minut, CD může být delší, takže tam jsou bonusy. Lidi si hodně objednávají vinyl s CD zároveň. My jsme to omezení taky dramaturgicky využili - LP je celkově tvrdší.
V čem se změnil přístup k nahrávání od doby, kdy jste nahrávali „Ritual“ a „Mantras“?
Všechno si děláme sami ve vlastním studiu a v čase, který si určíme, to je obrovský rozdíl. Vlastní produkce dává úplnou svobodu při tvorbě, nikdo nám neříká, co a jak máme dělat.
Na „Ritualu“ jste dosáhli unikátního zvuku a až jakési pohanské atmosféry, což se vám už nikdy nepodařilo napodobit. Jak jste ho tehdy dosáhli? Neměli jste pro „Mantras“ ambice vytvořit podobný, i když soudoběji znějící sound?
Rituál natáčel a míchal katolický kytarista Miloš Dodo Doležal ve studiu Citron v Ostravě, jeho zkušenosti jsou po těch létech slyšet, je to jeho zásluha, možná jsme mu něčím imponovali, snad takovou tou nedbalostí a satanistickou nedůsledností, nevím. Každopádně, na každým demu i desce jsme se snažili o odlišný zvuk, nic, co by připomínalo předchozí produkci, to se zatím daří.
Jak lze z desky vypozorovat, hodně prostoru tentokrát dostal Necrocock. Z některých věcí třeba „Bodhi“ nebo „Červené blato“ je docela cítit vliv Kaviar Kavalier. Je to třeba tím, že Necrocock byl po celou dobu, co Master´s Hammer nefungovali, jediný z vás aktivní muzikant?
To je do jisté míry pravda, pokud aktivním muzikantem nazýváš studiového úchyla. Já si na rozdíl od Vlasty Necrocockova přínosu vážím, i když jsem od něj očekával víc kytar. Najednou byly v kapele dva klávesisti a to nedělalo dobrotu při mixu, některý Necrocockovo slizkosti jsem musel vystříhat, že kňučel do telefonu vysokým hláskem, Vlasta musel ustoupit s některejma varhanama. Ale jsem rád, že jejich party jsou docela čitelně rozlišený.
Jak těžké bylo pro vás ostatní znovu vzít nástroje do rukou a začít dělat „radikální, prudký blek metál“?
Nikde jsem to zatím nikomu neřek - asi 4 roky předtím jsem občas cvičil na kytaru, což by undergroundový metalista podle správna neměl dopustit. Ostatní se rychle zacvičili a dokonce se na to i těšili, jak jsem usoudil z jejich výkonů.
Chybí Valenta. Kam se vůbec poděl? Desce totiž trochu ubírá na důrazu absence živých bicích. Neuvažujete pro další album (pokud nějaké bude…) znovu angažmá Valenty nebo nějakého jiného bubeníka?
Nevím. Nevím ani jestli něco bude třeba za dalších 15 let, ale pokud budeme pod hlavičkou Master´s Hammer cokoli v budoucnu dělat, bude živej bubeník na nahrávce, to můžu slíbit. Ale taky je možný, že "Mantras" je konec. Do budoucnosti nikdo nevidíme a je to dobře.
Pro vaše fanoušky bylo samozřejmě vydání „Mantras“ velkou událostí. Náladu jim pokazili ale některé skladby jako „Propesko“, „Fantasie“ a „Ganeshe Mantra“. Z jakého důvodu jste přistoupili k těmto, podle mého názoru ne zrovna vydařeným experimentům?
A vidíš, to jsou podle mě jedny z nejlepších písní, a to právě proto, že vybočují z mylných představ, které jste si o nás vytvořili. Je to jako s tím masem bez přílohy, tyhle tři pecky jsou jako zelíčko, knedlíček nebo okurčička. Vhodně odlehčují a vyvažují ostatní texty. Je nám zcela jedno, jestli je to metal nebo ne, to jsme už mnohokrát řekli. My smíme zbořit modlu, kterou jsme si bezděky postavili, a proto trváme na vlastní nepředvídatelnosti.
Jaká skladba z „Mantras“ se podle tebe nejvíce povedla? A jaká je ta, která by Master´s Hammer ukázala cestu dál?
"Červené blato" a "Epitaf".
Pokud dovolíš, obrátíme se na chvíli do minulosti. Historie „Ritualu“ a „Jilemnického Okultisty“ je asi každému vašemu fanouškovi důvěrně známá, ovšem potom nastává ticho. Proč tehdy došlo ke zrušení naplánovaného evropského turné a k následnému rozpadu základní sestavy?
Byl to absolutní nedostatek discipliny v kapele, já jsem to už nedokázal udržet pohromadě, tehdy jsem pracoval na diplomce nebo na nějaký takový blbosti a neměl jsem čas starat se o muziku, která mě nikdy neživila. Obecně převládala v Master´s Hammer nechuť k živému hraní od samého počátku a podle toho to vypadalo. Nejsme asi dobře cvičené opice.
Jako Master´s Hammer jsi pak fungoval ty a klávesista Vlasta Voral. Co vás přimělo k tomu, že jste natočili Šlágry?
Chtěli jsme se totálně odklonit od metalu. Šlágry dodnes poslouchají někteří kamarádi z mojí branže, kteří nikdy metal neposlouchali, a dnes poslouchají "Mantras". Možná vychcanost, ale jistě nechtěná.
Po Šlágrech už je absolutní ticho. Master´s Hammer ani neohlašují rozpad, ale ty jsi v několika rozhovorech přiznal, že tahle etapa pro tebe skončila. Jaký jsi k tomu měl důvod, když se Master´s Hammer v určitých kruzích po celém světě stali kultem?
To musí posoudit někdo jiný.
Tehdy jste údajně s Vlastou ulítli na elektronické hudbě. Co tě na ní tak uchvátilo?
Určitě to byla a je obrovská paleta úchvatných zvuků, jako když malíř rozbalí svou paletu. Já s oblibou říkám, že syntezátor tu byl dřív než elektrická kytara. Leon Teremin postavil první elektronický hudební nástroj už po r. 1920, elektrická kytara se začala používat o nějakých třicet let později.
Léta bylo kolem tebe v hudebních kruzích ticho. Proč jsi tenkrát před třemi lety udělal projekt Airbrusher? Nastartoval znovu tvůj zájem o muziku?
Zachtělo se mi. Měl jsem pár nápadů, na kterých jsem si osahal nově postavený studio a pobavil tím pár kumpánů, o nic jiného nešlo. O muziku se zajímám pořád, tak jako každej normální člověk. Syn poslouchá trance. To já moc nemusím, ale spojuje to určitý lidi dohromady jako šamanskej buben, tak to bude zřejmě něco, co funguje.
Dobré dva roky se mluvilo o tom, že znovu vydáte stará dema „Finished“, „The Mass“ a „The Fall Of Idol“. Proč k tomu zatím nedošlo?
To je teď nově v plánu. Jednáme s tehdejšími spoluhráči, hlavně s Milanem. Vyjde to postupně v naší produkci.
Proč by ve sbírce mělo chybět vaše úplně první demo „The Ritual Murder“? Jaké vůbec bylo?
Bude tam. Bylo blbé, ale upřímné.
Máš přehled o tom, co dělají bývalí členové, kteří se s tebou na těchto nahrávkách podíleli? Fibiger, Křovina, Fečo, Liška a Zástěra?
Mám, občas si píšeme, někteří někde hrajou, jiní malují, někteří dělají obojí, víc nemůžu prozradit.
Údajně v období kolem „Šlágrů“ jste tvořili i něco pod názvem „Červená krev“. O co tehdy šlo? Nebyl to jen jiný název pro „Zaschlou krev“?
Jeden z řady omylů, nebo snad překlepů, nic víc. Někdo mi říkal že dokonce viděl falešný interview se mnou. Je mi to jedno, nepátrám po hloupostech, nemám na to čas.
V dobových rozhovorech jsi neustále opakoval, že po třicítce v člověku proběhne zlom. V čem byl tento věk zlomový u tebe?
V podstatě se nic nekonalo, to číslo jsem si vymyslel, aby se něco dalo odlišit, říkejme tomu věk nebo posun na cestě. Stárnutí je krásné, příjemné věci se pěkně zaostřují, nepříjemné naopak pěkně rozmazávají. To je změna pozvolná, ne zlomová. Nikdy bych se nechtěl vrátit do mladých let.
Jaká byla pravá podstata Master´s Hammer? Zajímal tě tehdy skutečně satanismus a okultismus, nebo to bylo pro tebe jen dobré téma na zpracování?
To je velmi přesně řečeno. Satanismus byl a je čistě literární, a tedy i hudební, téma. A to silné. Viz Baudelaire, Váchal, Klíma a jiní. Okultismem a studiem mediálních kreseb se zabývali surrealisté nebo odborníci přes Art Brut a insitní umění, my jsme jen paběrkovali.
Vyjádřili jste se v tom duchu, že Master´s Hammer už nikdy nebudou vystupovat živě? Bude to tedy jen studiový projekt nebo „Mantras“ je jen ojedinělý výkřik do tmy?
S oblibou říká Vlasta i Netvor: dejte nám každému milion a my nacvičíme repertoár na jedno jediné vystoupení. Já se tomu směju, Necrocock říkal, že držet kytaru před lidma je pro něj zcela nepředstavitelný. To sdílím.
Mohl bys ses vyjádřit k vašim vydaným album? Jak se na ně díváš teď a jaký k nim máš s odstupem času vztah?
Ufff, snad jen obecně - mám rád ten nedokonalej, syrovej zvuk. Sním o nahrávce z kazeťáku, postaveným doprostředka zkušebny.
Měl bys nějaký vzkaz pro čtenáře Metal Forever?
Jo. Čtěte a poslouchejte občas taky něco jinýho...
|
