Poslední řadové album pražských Nežfaleš „Ber, dokud dávám“ pasovalo v mých očích tuhle chásku na tuzemského punkového leadera dnešních dnů. Hlavně proto, že takhle vtipnou, energií nabitou a přitom důslednou reinkarnaci sedmasedmdesátek s moderním ksichtem přitažlivého neopunku aby člověk pohledal. Loňské bilanční albem „Podtrženo, sečteno“ jsem považoval za nepříliš významnou položku v diskografii kapely, ovšem, jak ukazuje aktuální kousek „Pár lacinejch triků“, to podtrhávání a sčítání svůj význam mělo.

Křikloun kapely Radek v souvislosti s vydáním „Páru lacinejch triků“ kdesi konstatoval, že se Nežfaleš nikam neposunula a že to kluci ani nechtěli. Lehce nesouhlasím. To, co zdobilo předchozí řadovku, totiž kultivování punkové klasiky, svěží energie a přímočaré melodické vyřvávačky s textovým nadhledem a inteligentním vtipem kapelu rozhodně neopustilo. Nicméně se nemůžu zbavit dojmu, že tyhle klady a přitažlivosti, které na minulé desce Nežfaleš hrnula měrou neomezenou, si tentokrát krapet pošetřila. V jedné řadě pak vedle sebe stojí nevýrazná kovbojárna s šantánovým úvodem „Gang“ a třeba až tanečně rozverná a strhující hej-hou vyřvávačka „Dokonalá past“ či poněkud prázdná „Tělo Bettie Page“ (pravda, s velice příjemnou hostovskou účastí Lucky Bakešové) v opozici se skočným a přitom velice vtipným dialogem „Úspěch“ („…nemám o sebe strach, mě ještě úspěch nezasáh, ten nemůže mi kurvit charakter, já obětoval dost pro aspoň malou upřímnost a zuby nehty držím vlastní směr…“). Jako poměrně kontroverzní (hudebně) mi přijde minimalistická snaha o přijetí bastarda Lemmyho do punkové rodiny „Rockstar“, naopak okamžiky, kdy Nežfaleš začínají řešit životní postoje („Cesta“, „Budoucnost“) jsou – i přes (a nebo možná pro) ten sarkastický nadhled – nečekaně působivé.

Co se vlastně snažím naznačit? Že mi „Pár lacinejch triků“ přijde jako kvalitativně nevyrovnaná kolekce. Naštěstí těch lacinejch triků je na téhle desce pomálu. I když se přiznám, že mě zvyklaly v přesvědčení, že Nežfaleš je stále ještě naší momentální punkovou jedničkou (ovšem díky agilnosti vydavatelství Cecek a jím vydaných nemastných kotoučů konkurence říkám „zaplaťpámbu za Nežfaleš“). Hudebně jsou kluci ( i přes poměrně důkladné změny v sestavě) na tom stále stejně dobře. V porovnání s „Ber, dokud dávám“ se však na desce najdou i místa nezvykle nechytlavá a ubylo i textového humoru. A pokud jsem u „sebraného alba“ naznačoval, že Nežfaleš má svým způsobem výhodu v tom, že dávné ikony tuzemského punku (bohužel) dospěly, začíná se mi zdát, že tenhle proces se dotknul i Nežfalše.

www.nezfales.net


YouTube ukázka - Ženská pro kterou bych vraždil

Seznam skladeb:
1.Gang
2.Dokonalá past
3.Úspěch
4.Furt je lepší vstát
5.Rockstar
6.Tělo Bettie Page
7.Sudá a lichá
8.Cesta
9.Ženská pro kterou bych vraždil
10.Existence ztracený
11.Budoucnost

Sestava:
Radek - zpěv
Degi - kytara
Moucha - baskytara
Petr - bicí

Rok vydání: 2010
Čas: 30:45
Label: Cecek Records
Země: Česká republika

Diskografie:
2003 – Pozor na uchy!
2005 – Jak za války
2006 – Není čas na hrdinství
2008 – Ber, dokud dávám
2009 – Podtrženo, sečteno
2010 – Pár lacinejch triků

Související články:
NEŽFALEŠ - Ber, dokud dávám
NEŽFALEŠ - Podtrženo, sečteno