„Pařili jsme: já, Mick, Vince a kluci ze skupiny Hanoi Rocks. Chlastali jsme hektolitry u Vince a měli jsme se úžasně. Tři nebo čtyři dny jsme opékali maso a občas spali, když tu nám došlo pivo. Vince se chtěl předvést se svým novým sporťákem Panterou a zeptal se, kdo s ním jede pro další zásoby. Přihlásil se Razzle a oba odešli,“ vzpomíná Tommy Lee na začátek prosince roku 1984. Právě tehdy se svět Mötley Crüe nenávratně změnil. Do té doby si všichni čtyři byli jisti, že když udělají cokoliv, všechno se jim povede a nebude to mít žádné následky. Jenže chyba. Kolem Vincova domu najednou ječely sanitky a policejní auta. „Pak jsem uviděl tu zkurvenou Panteru. Vězela vražená do jiného auta a byla slisovaná jako harmonika. Pak jsem uviděl Vince. Seděl na obrubníku, ruce obepnuté kolem kotníků a kolébal se dopředu a dozadu. Razzlea nesli na nosítkách k otevřeným dveřím sanitky. Pokusil jsem se s Vincem promluvit, ale jeden z policajtů mě odstrčil a nasadil mu pouta. Jeli jsme do nemocnice a dvě a půl hodiny jsme seděli v čekárně, než za námi přišel doktor. Slzy mi visely jen tak tak, dokud ten hrůzu nahánějící doktor nepronesl ona slova: „Váš kamarád Razzle to nepřežil.“ A pak se hráz protrhla a slzy mi zaplavily obličej,“ dodává Lee.
Vypadalo to na konec. Nad Vincem viselo sedm let vězení za zabití. Problémy měl i Nikki Sixx, který objevil heroin a skládat písničku pro něj bylo najednou mnohem těžší. Firma si ale žádala novou desku, aby navázala na úspěch „Shout At The Devil“. Nic se nezdálo být více nemožné. Nakonec ale zaúřadovali právníci kapely i Elektry a Vince po měsíci ve vězení byl venku a mohlo se začít natáčet. Sixx nakonec přinesl za vydatné pomoci (tou dobou vzácně střízlivého Neila) devět skladeb a desátou si vypůjčili od někdejší americké hvězdy, kapely Brownsville Station.
Z dnešního pohledu se dá říci, že album „Theatre Of Pain“ odráží stav, v jakém se kapela nacházela. Tytam byly agresivní riffy z „Shout At The Devil“ a tytam byly texty, které by se jen trochu otírali o satanismus. Desku zahajuje „City Boy Blues“ což je blues/rocková skladba, která se po nevýrazném začátku rozjede, ovšem době otvíráků „Live Wire“ a „Shout At The Devil“ je, zdá se, odzvoněno. Druhá „Smokin´ In The Boys Room“ je zmíněnou coververzí Brownsville Station, která byla sice na desku zařazena do počtu (když kapela nebyla schopna napsat ani obligátní desítku věcí), ovšem brzy se stala druhým největším hitem alba. To jen dokumentuje fakt, že kapela v době po Vinceově nehodě byla skutečně ve špatném rozpoložení a že nebyla s to napsat pořádný hit. Tedy kromě jednoho, který bude v budoucnu zlatým hřebem všech koncertů Mötley Crüe – balady „Home Sweet Home“.
Na druhou stranu jsou na „Theatre Of Pain“ skutečně nudné věci. Za ně můžeme považovat bezduchou vypalovačku „Use It Or Lose It“, která se v žádném případě nemůže rovnat „Bastard“ nebo „Red Hot“ z minulé desky. Je tu naprosto zbytečná halekačka „Fight For Your Rights“ a takové „Raise Your Hands To Rock“ a „Keep Your Eye On The Money“ by mnohem více slušely takovým Twisted Sister, kteří by jim dali patřičnou dávku šílenství. Je tu ale i vynikající „Louder Than Hell“, která svou atmosférou předznamenává hairmetalový boom druhé poloviny osmdesátých let (kterého se samozřejmě Mötley Crüe rázem stali mluvčími) a pak je tu slušná „Tonight“, jenž si zaslouží pozornost díky výborně napsaným Neilovým vokálům v druhé části skladby.
„Tu desku jsme nesnášel. Byl jsem ve stavu, kdy jsem si vůbec nepamatoval, co jsem složil a zda vůbec něco. Vždycky jsem si řekl, všechno bude v pořádku, šlehl jsem si a vytuhnul,“ popisuje svůj tehdejší stav Nikki Sixx. Když pak kapela vyrazila na turné, Vince se stále choulil v koutku a bál se napít i piva, protože jej to mohlo dostat zpátky do vězení, Nikki stále více propadal svým závislostem. „Po koncertě v Londýně jsem odchytil Andyho McCoye z Hanoi Rocks. Naskočili jsme do černého anglického taxíku a jeli shánět heroin. V hlavě mi zněla skladba „White Man In Hammersmith Palais“ od Clash a v jedné ulici plné rozpadajících se baráků jsme našli dealera. „Vypadáš pěkně sjetě, mám ti to udělat?“ zeptal se mě. Já jsem přikývl, vyroloval si rukáv a on mi píchl jehlu do paže. Heroin se rozletěl žílami a jakmile mi explodoval v srdci, hned jsem věděl, že jsem to posral,“ vypráví Sixx o svém první velkém předávkování. Ovšem ani z tohohle se nikdo v Mötley Crüe nepoučil a brzy šlo skutečně o život...
|
