Dnes už je jasně vidět, jak velký dopad na generaci dnešních muzikantů měla osmdesátá léta a tehdejší hair metalový boom. A to se nebavím jen o kapelách typu Crashdïet, Crazy Lixx nebo Vains Of Jenna, tedy o současné skandinávské glam metalové vlně, ale i formacích amerických. Jednou z nich je i kapela Hinder. Její jméno mi dosud z nějakých nepochopitelných důvodů unikalo a teprve nedávno se mi do ruky dostala jejich novinka „All American Nightmare“. Zpětně jsem si proto poslechl i jejich předchozí dvě alba a musím říct, že Hinder si za svou kariéru prošli stejným vývojem jako jejich krajané Papa Roach. I oni začínali na trochu jiném stylu hudby, který je proslavil, ovšem posléze od něj utekli, navlékli svá potetovaná těla do kožených hadrů, na krk si pověsili visací zámek a v rozhovorech začali zmiňovat Mötley Crüe a Poison jako kapely, které jim změnily život.
Ne, Hinder nikdy nebyli považováni za nu-metal jako Papa Roach, tahle vlna už je minula. Když se v polovině minulé dekády objevili, nu-metal už byl dávno na historickém smetišti. Hinder se proto vrhli na jakýsi alternativní rock, ovšem vždycky kladli důraz na silnou melodii a proto se jim díky první desce "Extreme Behavoir" a zejména hitu "Lips Of An Angel" podařilo získat několikanásobnou platinu. Pak ale přišla ta změna (i když ne tak markantní jako v případě už několikrát zmiňovaných Papa Roach), jejich kytary začaly získávat pořádný rock n´rollový feeling, vlasy začaly víc růst a přibyl nezbytný „fuck off effect“, čili póza života na hraně.
A třetí deska „All American Nightmare“ se už dá považovat za čistě hair nebo, chcete-li, glam metalové dílko se vším všudy. Je tu úvodní vypalovačka „2 Sides Of Me“, kdy zpěvák Austin Winkler vztekle plive jedovatý text a kytary řádně ženou dopředu dravé riffy. Titulní „All American Nightmare“ má pořádně rvavý riff a její nálada inklinuje ke kapelám typu Avenged Sevenfold. Pak už Hinder trochu zvolňují. „Hey Ho“ se ze začátku tváří jako alternativně rocková balada, ovšem přímo v srdci pak exploduje stadiónový refrén.
Dvojice skladeb „Put The Records On“ a „Red Tail Lights“ nabízí uvolněnou letní atmosféru kalifornských pláží, do čehož nijak rušivě promlouvá zpěvák Winkler, jehož hlas, kombinující v sobě Vince Neila (Mötley Crüe), Taimeho Downea (Faster Pussycat) a Joshe Todda (Buckcherry) je pro daný styl přesně tím pravým ořechovým.
„Striptease“ začíná kytarami, které jako by vypadly z repertoáru Micka Marse (Mötley Crüe) a refrén je přesně tím, kdy máte chuť zvednout se z domova a vyrazit na večírek, kde celý jeden život dekadence nacpete do pár hodin. „The Life“ přináší trochu zklidnění a s nadsázkou by se dalo říct, že je to jakási zkoksovaná obdoba Bon Jovi. „Waking Up The Devil“ začne pekelnými riffy a sloka podpořená jen akustickou kytarou vás připraví na pořádně úderný refrén. A závěrečná „Put The Record On“ smířlivými tóny uzavírá tohle povedené album.
Jak už jsem řekl, Hinder jsem neznal, když se ke mně „All American Nightmare“ dostalo, byla to pro mě velká neznámá. Deska mě rozhodně nezklamala. Po několika posleších vám možná bude trochu vadit množství klidnějších skladeb. Ale i tak mě album baví. Je z něj cítit živelnost a to se v muzice cení, především v té rockové...
|
