Seriál o těchto vlajkonoších amerického hairmetalu se nám nachýlil ke svému konci. Zrekapitulovali jsme si všechny řadové desky kapely, podívali jsme se na pohnuté životní osudy všech členů, ale přesto nám stále ještě něco chybí. Mötley Crüe nebo její členové totiž do světa vypustili i několik desek, které by neměly zůstat zapomenuty a které bychom si v tomto závěrečném dílu seriálu měli připomenout. Jak to tak vypadá, chystá se na tento měsíc vydání druhého alba projektu Nikkiho Sixxe, Sixx: A.M., a v letošním roce snad ještě další deska Mötley Crüe, takže o to větší důvod ještě jednou se ohlédnout za jejich slavnou kariérou.
MÖTLEY CRÜE – Decade Of Decadence (1991)
První výběrová deska kapely, rekapitulující prvních deset roků, které se nakonec ukázali jako jasně nejúspěšnější. Z každého řadového alba zde najdeme dvě ukázky (jejich výběr nepřekvapí), nechybí trocha smetí ze šuplíku („Rock n´Roll Junkie“, které vyšlo na soudtracku ke kultovnímu filmu „Dobrodružství Forda Fairlaynea", kde si zahrál i Vince Neil) a několik nových skladeb, ze kterých za povšimnutí rozhodně stojí vynikající našlapaná „Primal Scream“ a coververze Sex Pistols „Anarchy In The U.K.“
Kompilace bez hodnocení
VINCE NEIL – Exposed (1993)
Marnivý a líný pozér, jak Vince Neila častoval po rozchodu Nikki Sixx, si pospíšil a předběhl své kolegy sólovým debutem. Toto album plně navazuje na ducha „Dr. Feelgood“ a má v sobě ducha Mötley Crüe mnohem více, než eponymní deska kapely, kterou nazpíval John Corabi. Jsou zde stadionové hity jako „Sister Of Pain“, „You´re Invited“ nebo „Lap Of Luxury“. Nechybí ani dvě balady „Can´t Change Me“ a „Forever“ a zaujme i coververze „Set Me Free“ od The Sweet. Vyspělá hairmetalová deska.
8
MÖTLEY CRÜE – Quaternary (1994)
Zajímavý projekt, který následoval bezejmennou desku. Vtip spočíval v tom, že každý ze členů kapely uchopil ve svém stylu jednu skladbu. Vznikla proto úvodní přetvrdá nálož „Planet Boom“ Tommyho Lee, která se nebojí hardcoru, industriálu ani moderního metalu. „Bittersuite“ je bluesová instrumentální vsuvka, se kterou přispěl kytarista Mick Mars, "Friends" Johna Corabiho se zase náladou vrací na konec šedesátých let, do hippie éry. Nejvyvedenější ze všech je ale věc „Father“ Nikkiho Sixxe, kde se basista na rockově-industriálním podkladu vyznává ze vztahu ke svému otci, kterého od dětství neviděl. Zbytek alba? Samply zmasakrovaná „Hooligan´s Holiday“, zbytečná nová verze „Hammered“ a dvě věci - „Baby Kills“ a „Livin´In The No“, které se nevešly na „Mötley Crüe“.
6,5
VINCE NEIL – Carved In Stone (1995)
Deska, která v roce 1995 zůstala absolutně nepochopena. Někteří fanoušci tvrdí, že bezejmenná deska Mötley Crüe je fatálně opomenuta, podle mého si více pozornosti zasloužila právě „Carved In Stone“ od Vince Neila. Zpěvák, který v té době zažíval obrovské životní trauma, kdy jeho pětiletá dcera Skylar umírala na rakovinu, se nezalekl experimentů a společně s producentským duem Beastie Boys The Dust Brothers nechal do své hudby pustit různé vlivy. Od jazzu, přes funky až po industriální lomoz. Celkově se ale jedná rockovou desku s několika vynikajícími hity jako „Breakin´ In The Gun“, „One Way“, „Writing On The Wall“, „Black Promises“ a dvě vydařenými covery - „Lust For Life“ od Iggyho Popa a „25 or 6 to 4“ od Chicago.
9
MÖTLEY CRÜE – Greatest Hits (1998)
Vince Neil byl zpět v kapele a po pouze průměrném úspěchu comebackové desky „Generation Swine“ došlo na vydání dalšího výběrového alba. Deska tak trochu kopíruje „Decade Of Decadence“ s tím, že se nejvíce obrací do osmdesátých let, ale nechybí dvě nové věci, díky kterým je zajímavá. Je tu „Bitter Pill“, kterou fanoušci kvitovali s nadšením, protože na jednu stranu neztratila moderní zvuk devadesátých let, ale oproti „Generation Swine“ se vůbec nebránila slavné minulosti. Navíc obsahuje šťavnatý, nosný refrén. A „Enslaved“, přestože začíná typicky zasněně kalifornsky, má úderný tvrdý riff a vynikající refrén, který v sobě má ještě stopy deprese devadesátých let.
Kompilace bez hodnocení
MÖTLEY CRÜE – Live: Entertainment Or Death (1998)
První oficiální živák kapely. Většina skladeb byla nahrána během turné koncem osmdesátých let a podle toho také vypadá tracklist alba. Je tu prastará „Live Wire“, je tu „Looks That Kill“, nechybí „Home Sweet Home“, „Kickstart My Heart“, „Girls Girls Girls“ nebo „Dr. Feelgood“. Je tu prostě všechno, co byste od Crüe očekávali. Deska má i dobrý zvuk a energii živých vystoupení.
7
MÖTLEY CRÜE – Supersonic And Demonic Relics (1999)
Zbytečná kompilace raritních věcí. Tedy za předpokladu, že vlastníte „Decade Of Decadence“ a „Quaternary“. Album právě obsahuje věci z těchto dvou alb, které doplňují nikdy nevydané skladby z osmdesátých let. Když tak poslouchám „Say Yeah“ nebo „Moon Ring“, tak si říkám, že snad radši měli zůstat v šuplíku, jako tam zůstala hrozná „El Paso“.
Kompilace bez hodnocení
METHODS OF MAYHEM – Methods Of Mayhem (1999)
Tommy Lee, v té době na vlastních nohou, se spojil s rapperem Ti-Lem z kapely (hed)Pe a spolu, za účasti hostů z rodící se nu-metalové scény, vytvořili moderní metalové album. Tommy dal naplno průchod svému hněvu, který se v něm nashromáždil během pobytu ve vězení za napadení své ženy Pamely Anderson a vztek tak stříká z každého tónu této desky. Jeden z tuzemských kolegů ji v dobové recenzi popsal tak, jako kdyby na rozjetém mejdanu v jednom baráku pařili Mötley Crüe, Clawfinger a Public Enemy a kolem zuřila občanská válka. Je tu naprosto brutální nášleh „Crash“, rapmetalová hymna „Get Naked“, hip-hopová sprosťárna „Proposition“ nebo základ nu-metalu „Hypocritical“. Nečekaně skvělá deska.
9
UNION – The Blue Room (2000)
Po debutu, který až moc navazoval na „Mötley Crüe“ a „Carnival Of Souls“ od Kiss se kapela Johna Corabiho a někdejšího kytaristy Kiss Bruce Kulicka dopracovala k výtečnému albu „The Blue Room“. V tomto případě hovoříme o moderním kytarovém hardrocku, kde je cítit vliv blues, starého hardrocku a kytarových postupů devadesátých let. Dospělá deska chlápků, kteří si už něčím prošli.
8
BRIDES OF DESTRUCTION – Here Comes The Brides (2004)
Projekt Nikkiho Sixxe a Tracii Gunse (L.A. Guns). Deska těží z tehdy pomalu ožívajícího zájmu o rock n´roll a přináší devítku skladeb, kde se střídají všechny atributy tvorby Mötley Crüe a L.A. Guns. Ovšem nečekaně průměrný zpěvák London LeGrand strhává kapelu zpět. Jediným výraznm momentem tak je úvodní pecka „Shut The Fuck Up“. Zbytek je prostě jen průměr. Nikki záhy kapelu opustil, aby obnovil Mötley Crüe.
5,5
MÖTLEY CRÜE – Red, White And Crüe (2005)
Kompilace, která jménu Mötley Crüe vrátila platinový lesk. Dramaturgicky se samozřejmě opírá o „zlatá osmdesátá“, jenže nechybí i několik připomínek současné tvorby a vše je korunováno věcí „If I Die Tomorrow“ jenž Nikki Sixx napsal společně s kapelou Simple Plan a která se zakousla do hitparád a připravila kapelu na další úspěšné roky. Ty se sice nemohou srovnávat s tím, co se dělo po vydání „Dr. Feelgood“, ovšem pořád se ještě od Mötley Crüe dají čekat velké věci.
Kompilace bez hodnocení
|
