Saxon už patří k osvědčeným jistotám. A rozhodně nic na tom nezmění ani novinka „Call To Arms“. U téhle kapely je už dávno všechno předem nalajnováno. Vždycky jen záleží na tom, jak silné skladby se Biffu Byfordovi a jeho partě podaří dát dohromady. Stylové výkyvy, jako tomu bylo v jejich americkém období alb “Rock The Nations“ nebo „Destiny“, jsou už nenávratně pryč a dnes Saxon zní stejně jako v roce 1981. Akorát tedy s moderním zvukem. Jinak jako kdyby těch třicet let neexistovalo.
Ani „Call To Arms“ v sobě nezapře fakt, že Saxon prostě byli jedním z pionýrů Nové vlny britského heavy metalu. Neměli takovou kliku jako Judas Priest a Iron Maiden, takže sami si těžko dnes mohou dovolit sólový koncert ve velké hale (o stadionu nemůže být ani slovo), ale na druhou stranu se jim zadařilo více než jiným formacím typu Diamond Head (ti ale byli skvělí), Samson, Tygers Of Pan Tang a dalším. Saxon jsou prostě tady a vydávají desky pro své věrné. Přestože to jeden čas vypadalo (právě v období desek „Rock The Nations“ a „Destiny“), že i ti věrní se od nich nadobro odkloní. Saxon to ale ustáli a nejpozději od alba „Dogs Of War“ z pětadevadesátého jsou definitivně zpět.
U novinky se na žádné experimenty nehraje. Od úvodní „Hammer Of The Gods“ je všechno předem nalajnováno. Otevírák má ostré tempo jako kdysi „Motorcycle Man“ a nepostrádá všechny atributy tvorby Saxon. Přes drnčivé kytary až po charakteristický hlas Biffa Byforda. „Back To ´79“ je skutečně hudební návrat na konec sedmdesátých let, se všemi přednostmi i neduhy rodícího se heavy metalu. Se „Surviving Against The Odds“ se kapela dostane (po trochu pomalejší „Back To ´79“) znovu do otáček a už nepovolí.
„Call To Arms“, „Chasing The Bullet“, „No Rest For The Wicked“ jsou klasické saxonovské skladby. Podobné jste mohli slyšet na libovolném albu předtím. Jako většina z nich, tak i tyhle si udržují svůj standard a ukazují, že Saxon prostě stále umí a dokáže zaujmout. Zaujme i „When Doomsday Comes“, což by mohla být jedna z nejlepších věcí desky. Nebýt až nestydatě vykradeného motivu z párlovského „Perfect Strangers“.
Ale i tak. Saxon natočili prostě svou další klasiku. Je úplně jedno jestli je na obalu orlice nebo Stalin, hudba se nemění. Kdo měl Saxon rád do současné doby, rozhodně nos nad „Call To Arms“ ohrnovat nebude. Komu Saxon nevoněl dodnes, ten si novinku ani nepustí.
|
