„Jo, tady už jsem hrál,“ rozpomněl se Miloš Dodo Doležal, když dorazil na trnovské fotbalové hřiště. Poprvé zde vystoupil v létě roku 1998 ještě v barvách Vitacitu. Byl to jeden z posledních koncertů této legendy s Doležalem v sestavě. Vitacit s Ladislavem Křížkem se v Trnové představil loni a letos tak došlo i na koncert Doda. Ten přijel se svou doprovodnou kapelou, kde mu zdatně jako basista sekunduje jeho syn a bubeník Pavel Slechan. Po osmé hodině večerní se pomalu začali trousit lidé, a i když obloha nevěstila vůbec nic dobrého, nakonec se přece jen sešli a nehrálo se do prázdného areálu.
Začátek koncertu nám zpříjemnili reprodukovaní AC/DC a někdy kolem půl desáté večerní přichází na pódium plzeňští metalcoristé Concrete. Tuhle kapelu znám léta a vím, co od nich mohu čekat. Tady se netrpí žádné stylové kotrmelce ani přesahy do jiných odvětví hudby. Bratři Bulínové (kytara, zpěv a bicí), basista Karlos a kytarista B.B. mají v tom, jak dělat muziku jasno. Od začátku řežou do lidí své tvrdé riffy, které čerpají jak ze Slayer či Pantery, ale především z nu-metalového boomu, kdy před deseti lety byli na vrcholu Deftones, Korn, Disturbed nebo Limp Bizkit. Hudba Concrete se dostala přítomným pod kůži a když uznale hlavou pokýval i Dodo, větší pochvalu si ten večer kapela snad ani přát nemohla.
Úderem jedenácté přichází na pódium Miloš se svou kapelou. A zahajuje koncert těžkým kalibrem, vitacitovskou peckou „Zvony“. V tu chvíli je vidět, že lidé na starý Vitacit ještě nezapomněli a spolu s Dodem zpívají „nechte znít zvony, nechte bít kladiva...“ Na Vitacit se ten večer dostalo ještě několikrát. Dodo pochopitelně těží z doby, kdy byl frontmanem této kapely on. Zazněla proto „Sybila“, „Beznaděj“ nebo „Loď“ s dodnes svěžím, vynikajícím riffem. Jednou se dokonce zavzpomínalo i na Křížkovu éru, když kytarista vypálil „Já chci se ptát těch králů“.
I když vitacitovských skladeb se toho večera fanoušci dočkali dost, nedá se říci, že by páteř vystoupení tkvěla jen v repertoáru oné legendy. Nemohla samozřejmě chybět pravděpodobně nejznámější Dodova sólová věc „Soudím“, i když zahraná v trochu úspornějších aranžmá. Došlo i na ukázku z instrumentální desky „Nejvyšší vibrace“ a zastavili jsme si i u alba „Dodo hraje Hendrixe“, když kapela spustila slavnou „Fire“. Zde se blýskl Dodův syn Miloš s úchvatným basovým sólem přímo v srdci skladby. Právě zde bylo slyšet, jak synek podědil neskutečný hudební talent po svém otci. A když Dodo ještě před příjezdem do areálu v Hostinci U Kozů říkal, že brzy jeho syn odjíždí studovat do Spojených států, bylo při jeho sóle absolutně jasné proč.
Došlo samozřejmě i na ukázky z poslední vydařené desky „Despekt“, když zazněla „Samuraj“ a na konci koncertu i „Hrdej českej lev“. Bylo vidět, že Dodo je skutečně při chuti a proto člověk může mít radost z toho, že v současné době připravuje další sólovou desku. Závěr koncertu patřil dvěma coverům z těch nejslavnějších. Došlo na „Highway To Hell“ od AC/DC a poté hned na „Breaking The Law“ z dílny Judas Priest. Úplný konec obstarala opakovaná „Zvony“, kterou Dodo věnoval svému letitému kamarádovi Zdeňku Rieckelovi.
Byl to výborný večer. Jen bohužel si člověk musí položit otázku, proč Dodo neměl na tak kvalitní produkci celý areál narvaný. Na zrůdnosti typu .... (jmenovat radši nebudu, ale zasvěcení vědí) se v Trnové schází několik stovek lidí, a na pořádnou muziku jich přijde zlomek. Český člověk holt ještě pořád dává přednost vepřovému, které už je dávno zasmrádlé, ale dá se prolít pivem, než pořádnému bifteku, který je nutno zapíjet kvalitním bourbonem.
|
