Když si fanoušek speed metalového žánru přečte název této kapely, okamžitě se mu zalarmují bystřící smysly. Videoklip na YouTube doloží, že se tady odehrává opravdu něco neobvyklého. No a desetiminutový medley na MySpace všechno definitivně potvrdí. Příznivci jemné power metalové odnože, pro kterou se zabydluje čím dál používanější (a přesný) výraz FLOWER METAL, můžou po delší době jásat. Debut řecké kapely SECRET ILLUSION ve svých hudebních nuancích celkem ideálně naplňuje většinu předností, které má řádné flower metalové album mít. Tedy zpěváka s vlezlým (naštěstí v tomto případě NE upištěným) hlasovým zabarvením, podmanivě klenuté melodično s dominantní klávesovou složkou a samozřejmě nějaké to správně nakopávající rychlé tempo.
Přesto nebudeme jásat do čirého bezvědomí, neboť deska „Illusion“ trpí celkem silnou dramaturgickou nevyvážeností, ať už jde o komplexní pohled či jednotlivé hrací položky. Pár motivů mohlo být lépe dotažených, jiné skladby více chytlavější nebo řekněme plnější života a některé z nich nemusely být na albu vůbec ("Echoes In The Shadows"). Jde ale o debut, takže je na místě určitá dávka velkorysosti. Když pak vezmu v potaz všechny klady, které nahrávka přináší, nejen že budu velkorysý, ale v konečném hodnocení jí ještě lehce nadsadím, neboť mně v řadě svých momentů přinesla pocity pravé posluchačské radosti.
Jde třeba o refrén úvodní skladby a klipovky „Silent Voices“, který je řádně zpěvný, vzletný a hlavně parádně spídový! Dále tu máme dokonale podmanivou (i když ne zcela původní) baladu „Beauty Of A Lie“ nebo úžasný titulní kousek. Hlavní devízou desky jsou ale melodie, které se nebojí zahrát na ultrapatetickou strunu, a navíc když už se začnou klenout tímto směrem, tak náhle v půlce neuhnou do jiné tóniny, jež veškerou chytlavost okamžitě zahubí. Jsou dotaženy do lahodného konce, zhruba ve stylu, který do mistrovské geniality přivedl Timo Tolkki. Ozvěny STRATOVARIUS či REVOLUTION RENAISSANCE zde ostatně uslyšíme nejčastěji, z novějších spolků mě pak napadá jméno SAIDIAN. Zkrátka flower metalisté, není co řešit, máme zde co dočinění s jednou z mála (víceméně) zdařilých nahrávek našeho oblíbeného subžánru. Sláva!
|
