Iné kafe jsou definitivně zpět. Před dvěma lety, kdy kapela ohlásila několik vzpomínkových koncertů, nikdo nedoufal v to, že se ještě někdy setká s novými skladbami této slovenské neopunkové kapely. Frontman Vratko Rohoň na otázky týkající se budoucnosti odpovídal spíše vyhýbavě a o příštích deskách se vyjadřoval s despektem. Všechno je ale jinak a Iné kafe vydávají novinku „Právo na šťastie“.
Otázka tedy stojí jasně. Dokáží pánové, kterým už táhne na čtyříctku, a kteří se vždycky prezentovali veselým punkrockem, určeným zejména pro teenagery, složit skladby, které by jim mohl člověk ještě uvěřit? Poslední deskou „Bez udania dovodu“ zabrousili totiž do politických témat, což část jejich příznivců nesla dost nelibě. Kapela se toho asi chtěla vyvarovat a tak připravila kolekci čtrnácti skladeb, které se dají charakterizovat jako „jednoznačně kafe“. Už se nenadává na „malý zkurvený štát“, nezpívá se o válce. Rohoň opět napsal songy, které se mohou stát hymnami řady puberťáků.
I když album začíná trochu křečovitě „...blíží sa zima, to nebude dobré, kráti sa svetlo a s ním všetko dobré...“, ale i tak věc „Čo ak nie“ splňuje funkci klasického otvíráku. Zde už je jasné, že experimenty z poslední desky jsou zapomenuty a Iné kafe navazují na svůj magnum opus „Príbeh“. Je zde všechno, co kdysi fanoušci na kapele obdivovali a udělali z ní jednu z nejúspěšnějších slovenských skupin. A kupodivu nechybí ani Vratkovo skoro až metalové sólo.
U „Práva na štastie“ jde jen o to, jak se ta která písnička povedla. Paradoxně jako nejhorší se mi zdá pilotní singl „Ani minutu“, což je patrně dáno naprosto nemístně použitou dechovou sekcí a divnou slokou v rytmu ska. Nenadchne ani „Karantena citov“, vcelku nevýrazná „Končím“ (i když refrén se povedl) a především infantilní cover od Zóny A „Keď sa všetci zjednotíme“. Zbytek je velice dobrým standardem kapely. Rozhodně potěší „Petra po letoch“, která navazuje na jedenáct let starou věc „Petra“. Výborné a s takřka geniálními refrény jsou „Paralizovaný“, další pokračování „Velkou palicou“, tentokrát pod číslem IV. a „Koridor do rája“. Troufnu si říci, že tyhle tři skladby patří mezi to nejlepší, co kdy Rohoňova parta vytvořila. Zajímavá je i baladická „Špinave objatie“, kde překvapí mezihra v polovině skladby, která evokuje (to se podržte) melancholické chvilky HIM.
Celkově se dá říci, že Iné kafe předložili dobrou, místy až výtečnou desku. Je možná nejpopovější, co kdy natočili, ale to celkově ani moc nevadí. Nechybí jim nápady, které je proslavili a o to šlo především. Fanoušci budou nadšeni a budou se modlit, aby se Vratko zase nerozhodl kapelu rozpustit a brzy se budou dožadovat dalšího alba.
|
