Člověk může jezdit na koncerty jak dlouho a jak často chce, ale přesto mu zůstanou kapely, jejichž vystoupení bude svátkem a přinese pocit, že jste na živé show poprvé v životě. Pro mě jsou tohle Blind Guardian. V Praze se navíc kapela objevila úplně poprvé ve své kariéře, takže bylo zaděláno na pořádnou událost, která pro mnohé hezky uzavře letošní koncertní sezónu. A i když poněkud neoblíbená Vltavská ve švech nepraskala a byla „jen“ příjemně zaplněná, zaplnili ji opravdu věrní fanoušci, jaké by spousta jiných kapel opravdu pohledala. Téměř na minutu přesně v osm se bardi objevili na pódiu, pěkně bez předkapely a s odhodláním zahrát pro pražské publikum poctivě dlouhou plnohodnotnou show.

A začali jsme úvodním opusem z nové desky „Sacred Worlds“. I když to není zavedený hit, skladba má tak zvučný a zpěvný refrén, že natěšené publikum, které díky absenci předkapely ušetřilo všechny síly, se vrhlo rovnou do sborového zpěvu a hlasitého podporování. A to pak už jenom gradovalo. Následovala totiž trojice megahitů – „Welcome to Dying“, „Nightfall“ a „Time Stands Still (at the Iron Hill)“. Už zkraje bylo znát, že s fanoušky Blindů je to opravdu tak, jak jsem zmínila výše. Atmosféra byla ten večer naprosto dokonalá hlavně díky tomu, jak celé publikum dávalo najevo svou přízeň a hlubokou úctu ke kapele. Místy to opravdu připomínalo až uctívání. A že si to kapela bez debat zaslouží! Jejich show je přísně profesionální a dokonale promyšlená a přitom jí nechybí vtip a přívětivý přístup – hlavně díky Hansimu.

Tenhle v podstatě nenápadný človíček s vizáží, která je od rockové hvězdy tak daleko, jak jen to jde, s roztomilým úsměvem a pokladem v hrdle, je díky svému jedinečnému stylu vystupování jedním z nejlepších frontmanů vůbec. Publikum mu zobalo z ruky a on tentokrát opravdu perlil. Hned zkraje vynadal jednomu fanouškovi v první řadě, který křičel název následující skladby, že mu čučí do setlistu a krade mu tak jeho show, protože on tam vlastně nedělá nic jiného, než že uvádí další písničku. A s pokračujícím večerem si neváhal do onoho chudáka ještě několikrát rýpnout. Se stejnou grácií zvládal situace, kdy si publikum vehementně říkalo o nějakou skladbu, která nebyla v pořadí. Hned v úvodu večera se totiž hala začala dožadovat skladby „Majesty“, která ale měla přijít mnohem později. A když si naopak dav žádal, aby konečně došlo na „Bard´s Song“, byla náhodou na řadě právě „Majesty“. Hansi nám pobaveně vysvětlil, že máme zase jednou opravdu blbé načasování a rozhodl, že pro jednu stranu sálu zahrají „Majesty“ a pro druhou „Bard´s Song“, čehož se chytli oba kytaristé a rovnou se o to pokusili.

Ať už se hrály zaručené věci nebo skladby novější, atmosféra s průběhem koncertu jenom gradovala. Blindi umí sestavit opravdu zajímavý setlist, aniž by zapomněli na největší hity či na propagaci nové desky. Tentokrát se nezapomnělo ani na megaopus „Wheel of Time“, který se bohužel minule v Brně do setlistu nevešel. Osobně jsem si vyřvala hlasivky už při mojí milované „Fly“, což asi nebyl nejlepší nápad – už jen vzhledem k tomu, že „Bard´s Song“ byla ještě pořád před námi. A to i přesto, že se nám Hansi snažil už po „And the Story Ends“ namluvit, že příběh dnešního večera opravdu končí. Kapela se nakonec vrátila ještě dvakrát a právě při druhém návratu jsme se konečně dočkali. Hlasivky nehlasivky, při téhle legendární skladbě je zpěv povinný. A mě nepřestává udivovat, že české publikum, které se jinak není schopné texty pořádně naučit, ho v tomhle případě zná naprosto neomylně. Zpívala celá hala a to i přesto, že v sále pomalu docházel vzduch a rozehřátá podlaha hnusně lepila. Za svůj statečný výkon jsme se od kapely dočkaly i druhé části skladby „The Hobbit“ a ačkoli jak muzikanti, tak fanoušci toho už měli fyzicky tak akorát, na hit „Mirror Mirror“ na to všichni ještě na chvíli s největší radostí zapomněli.

Na závěr Hansi slíbil, že nebude trvat dalších 25 let, než se do Prahy zase vrátí. To bych jim tedy radila. Blind Guardian jsou kapela, která vás nemá šanci zklamat, atmosféra na jejich koncertech je něco naprosto neopakovatelného a Hansimu to pořád zpívá skutečně obdivuhodně. Závěrečný koncert letošní sezóny se pro mě bez debat změnil v jednu z nejlepších akcí uplynulého roku, ne-li tu vůbec nejlepší. Opravdu díky za to, že existují takové kapely.
Playlist: Sacred Worlds, Welcome to Dying, Nightfall, Time Stands Still (at the Iron Hill), Fly, Bright Eyes, Tanelorn (Into the Void), Lord of the Rings, Valhalla, A Voice in the Dark, And the Story Ends, Imaginations From the Other Side, Majesty, Wheel of Time, The Bard's Song - In the Forest, The Bard's Song - The Hobbit, Mirror Mirror