Belgická odpověď na Ayreon. Takový byl můj první dojem z projektu Epysode. Tohle je už podle sestavy pořádná senzace. Projekt založil kytarista Samuel Arkan z Virus IV a přizval si jedno eso vedle druhého. Klávesák Julien Spreutels a bubeník Léo Margarit jsou oba z Pain o Salvation a produkce se ujal věhlasný Tomy Hansen (který si mimo to zahostoval v jedné ze skladeb na klávesy). Navíc se na desce objevuje hned pět hlasů, a každý z nich bychom asi urazili, kdybychom prohlásili, že je jenom kvalitní. Ženských partů se ujala kolegyně ze Samuelovy kapely Magali Luyten (která mimo jiné excelovala už na poslední desce Ayreon) a Liselotte Hegt, kterou dostala do povědomí taktéž práce s Arjenem. A obsazení mužských vokálů, to je teprve něco. Vytvořila se nám tu taková pěkná skandinávská trojka: Nor Oddleif Stensland z Communic, Švéd Rick Altzi (Thunderstone, At Vance, Sandalinas) a Dán Kelly Sundown (ex-Beyond Twilight, nově Adagio).
Když jsem album slyšela poprvé, naprosto mi vyrazilo dech. Od prvního tónu až do konce jsem nebyla schopná zavřít pusu. Obří podíl na tom měli především Rick a Kelly, kteří se svými hlasy dokáží neskutečné věci. Hlavně Kelly! Použít o jeho vokále slovo „podmanivý“ by bylo hrubé nedocenění. On je jeden z těch lidí, které vážně podezřívám, že za zlato v hrdle prodali duši ďáblu. Prakticky kdykoli otevře pusu, mám z toho husí kůži. A Magali mu zdatně sekunduje. Podle mého vládne jedním z nejlepších ženských hlasů vůbec. Hezky to vyzní především v duetu s Rickem ve skladbě „Invisible Nations“ – oba mají zastřené chrapláky, které spolu parádně ladí.
Na úplný úvod desky nás přivítají nádherné tóny piana a začíná se pěkně zlehka skladbou „Silences Of Dawn (Poetry)“. Hned následující „First Blood“ ale pořádně zatlačí na pilu a v první řadě nechává naplno vyniknout Kellyho talent. I následující titulka „Obsessions“ je bezesporu pecka. Na první poslech jsem to opravdu zhltla se vším všudy. Další poslechy ale bohužel už nebyly tak dechberoucí. Těžko hledat pravou příčinu, ale hádám, že to bude skladatelskou nevyzrálostí. Samuel má sice obrovský talent, ale na debutové album se asi snažil ukousnout příliš velké sousto. Na první poslech jsou skladby geniální, ale s těmi dalšími objevíte, že jim do geniality chybí právě to, že už nemají co odkrývat. Chybí tam ta hloubka, kterou by vás dokázaly s každým dalším protočením desky víc a víc fascinovat.
Můžeme obdivovat jednotlivé výkony (především vokalistů), sem tam si zanotujeme chytlavou melodii, ale celou dobu tu otravuje neodbytný pocit, že s tímhle materiálem se mohly dělat mnohem velkolepější věci. Nějak tomu prostě něco chybí. Takže, konkurence Ayreon? Zatím ani zdaleka ne (ačkoli po prvním poslechu jsem si to vážně myslela, o to větší je ve výsledku moje zklamání). Do budoucna tomu ale dávám velkou naději. Už tenhle debut je totiž dost dobrou ukázkou řemeslného umu.
PS: Někdo by měl přemluvit Arjena, že je fakt dobrý nápad pozvat Kellyho na příští Ayreon.
|
