V polovině devadesátých let platili Gun za jednu z hlavních akvizic ostrovního alternativního rocku. Jejich remake letitého hitu „Word Up“ slavil úspěchy ve většině (nejen) britských hitparád a kapela měla našlápnuto ovládnout spolu s Oasis, Blur a Manic Street Preachers celou britskou scénu. Ovšem nebyli tak popoví jako první dvě zmíněné kapely, a ani tak názorově vyhranění jako Manics. Byla v nich slyšet i jejich hairmetalová minulost, která je pojila spíše s jejich kamarády Little Angels, což se v polovině devadesátých let vůbec nenosilo. To jim nakonec zlomilo vaz.
Dnes už jsou v úplně jiné pozici. Nemají ve svém středu zpěváka Marka Rankina a od jejich nejlepších let je dělí více než patnáct roků. Na jejich novou desku už nečekají před obchodem tisícovky příznivců. Gun si toho jsou moc dobře vědomi a proto taky „Break The Silence“ zní, tak jak zní. Je z ní cítit uvolněnost, že je žádná firma netlačí do toho, co by nechtěli dělat. Ze všech jedenácti skladeb je slyšet, že je Gun hrají od srdce s nadhledem více než čtyřicetiletých chlápků, kteří v minulosti něco dokázali a dneska si hrají už jen pro radost. Svou i svých zbylých příznivců.
Začátek alba je svižný. „Butcher Man“ a „14 Stations“ sice nežene dopředu žádná extra agresivní kytara ani hromové riffy. Skladby těží z tempa, které dokáže pohnout davem a výborných melodických nápadů. Těch se na tohle album podařilo kapele dát až neskutečné množství a to je ta hlavní deviza dnešních Gun. Refrény skladeb jako „Lost And Found“ nebo „Innocent Thieves“ si budete ještě dlouho po poslechu prozpěvovat a nepodaří se vám je dostat z hlavy. Přestože kapela na konci alba trochu zvolní tempo, stále se jedná o energickou, sluncem prozářenou hudbu.
Jako opravdu jedinou baladickou položku proto můžeme považovat nostalgickou „How Man Roads“, ve které kytary doprovázejí až moc sladce znějící smyčce. Vše ale vyváží zmíněné kousky nebo závěrečná „Last Train“, což je věc, kterou by ostrovanům mohli závidět i takoví Bon Jovi.
Když tak už snad po dvacáté „Break The Silence“ poslouchám, stále na ní nemůžu najít slabé místo. Gun mají všechno, co člověk do moderní rockové kapely, která je poučená odpracovanými léty i mainstreamovým zvukem, může očekávat. Nepostrádají nadhled, ale nechybí jim ani mladická hravost. Mají tah na bránu, ale neprudí ani zbytečnou urputností zboostrovaných „za každou cenu jsme strašně zlí“ kytar. „Break The Silence“ je prostě deska, která se ideálně hodí k letním nekonečným párty. Zkuste to... Účinek se dostaví...
|
