O brněnských Gate Crasher jsem se poprvé dozvěděl minulý rok, kdy předskakovali německé kapele Die Happy. Nicméně těch zkušeností s rolí předkapely mají daleko více. Stačí zmínit jména jako Iron Maiden, Aerosmith, Ozzy Osbourne nebo KoRn, před všemi těmito legendami si mohla tato moravská čtyřka zahrát. Nyní ale mám před sebou jejich aktuální novinku „Bitterfly“.
Hned na začátek se přiznám, že jejich první dvě alba nemám až tolik zmapovaná. Přesto mám pocit, že právě „Bitterfly“ je ze všech desek kapely nejvyzrálejší, a to hned z několika různých úhlů pohledu. První změna, kterou určitě hned zaregistrujete, je absence angličtiny. V minulosti se totiž na deskách rovnoměrně střídaly české a anglické texty. Nyní však kluci vsadili na svůj mateřský jazyk a nutno říct, že jim to svědčí. Texty jsou především o ženách a dívkách a na svědomí je má frontman Ondřej Novák. Jsou upřímné, obsahují špetku humoru a navíc se díky rýmům dobře pamatují. Za textově nejzajímavější bych označil skladbu „Ego“, která se (už podle názvu) trochu od těch ostatních liší. Můžeme se asi jen hádat, o čem má vypovídat, já osobně ji vnímám jako reakci na všechny kritiky a antifanoušky (pokud tedy nějací jsou).
Po hudební stránce se Gate Crasher rozhodli pro přímočarou cestu. Na desce se nachází deset skladeb, které se příjemně poslouchají. Je pravda, že se žádná z nich nesnaží vyčnívat či odbočovat z řady, ale možná právě proto deska funguje jako celek. Každá z nich má schonost zaujmout silným refrénem, z čehož vyplývá, že moravská skupina sází i na hitovost. Mým osobním favoritem je chytlavá záležitost „Pod Gilotinou“, ve které figuruje i dětský zpěv. Další velmi povedený kousek se nachází úplně na konci celé desky v písni „Ve snách“. Zde si totiž můžete vychutnat hlas talentované Kláry Gajové z kapely K2, který příjemně osvěží. Vlastně nesmím zapomenout ani na zpěváka Ondru, který sice nemá kdovíjaký rozsah, ale svou osobitostí a příjemnou barvou dokáže navodit pohodovou atmosféru. Kromě vokálů bych chtěl vyzdvihnout také kytary, které dokážou občas i trochu přitvrdit a celou nahrávku ženou kvalitativně dopředu. Obzvláště velkou zbraní jsou kytarová sóla, která vždy vykouknou v tu pravou chvíli a každou skladbu zajímavě obohatí. Za zmínku stojí určitě píseň „Čarodějka“, kde celá atmosféra graduje až do perfektně umístěného a působivého sóla.
Deska tedy nemá vyloženě slabé místo a věřím, že si hodně posluchačů tento materiál oblíbí. Škoda jen, že se kluci občas více neodvážou a nezkusí něco, co by mohlo trochu překvapit. Občas je hudba totiž malinko předvídatelná, ale naštěstí ne nudná. Nejméně ze všech mi paradoxně sedla skladba „Stále hledám“, která byla vybrána i jako videoklip. V mých uších zní totiž malinko tuctově, ale jak jsem se mohl osobně přesvědčit, na koncertech funguje. Jako bonus se na albu nachází cover verze popového megahitu „Poker Face" od Lady Gaga, a to dokonce v podobě videoklipu. Podobné předělávky sice moc nemusím, ale tato verze je celkem zábavná.
Ač Gate Crasher neřadím k věcem, které by byly mým šálkem kávy, jejich aktuální počin považuji za velmi povedené a svým způsobem i promyšlené dílo. Určitě si tedy počkám na to, jak si kapela povede i nadále a budu ji držet palce.
|
