Někomu by možná mohlo přijít, že psát recenzi na novinku Saxon je v podstatě zbytečné. Stejně jako věkových souputníků AC/DC nebo Motörhead je tady v podstatě všechno předem dané. Každý už ví, že kapela nebude hrát tak živelně, jako když řádila s „Motorcycle Man“ nebo „Princess Of The Night“ (přece jen pánům už táhne na šedesátku), je také jasné, že už nikdy nebude mít úspěch jako na začátku osmdesátých let. Ovšem s naprostou určitostí se dá říci, že každá deska, kterou kapela kolem zpěváka Biffa Byforda udělala, nikdy nešla pod jistou kvalitativní laťku. I sestava kapely je už dlouhá léta ustálena, když tedy pominu třetí návrat legendárního bubeníka Nigela Glocknera v roce 2005.
Ani na jednom z výše zmíněných konstatování nic nemění ani vydání nové desky „Sacrifice“, která vychází dva roky po až nečekaně zdařilé „Call To Arms“. Hned na úvod v titulní „Sacrifice“ Saxon pořádně zacloumají řetězy. V krasojízdě pokračují i ve dvojce „Made In Belfast“, kde kytary, které nastoupí po nápaditém intru, řežou na poměry Saxon přece jen o trochu víc. Pro Saxon naprosto typická „Warriors Of The Road“ zase odkazuje na desky jako „Wheels Of Steel“ a „Strong Arm Of Law“. Všechny tři úvodní skladby můžeme označit za vrchol celé novinky. Ne že by to potom šlo nějak z kopce, ale přece jen nejsilnější věci si Saxon nechali na úvod.
Například taková „Stand Up And Fight“ přece jen působí křečovitě, zejména kvůli svým až banálním slokám, které nespraví ani nijak zvlášť nápaditý refrén. Nijak zvlášť se nevyvedla ani „Walking The Steel“, což je toporná skladba v pomalém duchu. Konec alba se zase nese v osvědčené kvalitě. Odlehčená „Wheels Of Terror“ předchází závěrečné „Standing In The Queue“, která ve svých slokách má pochodovací náladu Accept a uzavírá desku v klasickém duchu.
Oproti „Call To Arms“ mi přijde „Sacrifice“ trochu kvalitativní krok dolů. Samozřejmě v intencích Saxon, čímž chci říct, že se jedná o nadprůměrnou heavymetalovou desku. A desku, která má energii, kterou třeba v posledních deseti letech postrádám u Iron Maiden i Judas Priest.
|
