Je to rok, co jako časovaná bomba vybuchla seattleská pětice Queensryche, když přímo na pódiu došlo k potyčce mezi zpěvákem Geoffem Tatem a zbytkem kapely. Kytarista Michael Wilton a bubeník Scott Rockenfield okamžitě prohlásili, že Tate už není členem kapely a místo něj do svých řad doplnili někdejšího zpěváka Crimson Glory Todda La Torreho. Tate reagoval okamžitě a hned si postavil svou verzi Queensryche, kde se objevil i kytarista Kelly Grey, který před patnácti lety nahradil legendárního Chrise DeGarma. Začal závod o čas. Ten vyhrál Tate a proto v těchto dnech přichází pod hlavičkou Queensryche s novou deskou "Frequency Unknown". Na ní představuje plno zvučných jmen. Basu například drží někdejší hráč Whitesnake, Ozzyho Osbournea nebo Quiet Riot Rudy Sarzo, za bicí se posadil dřívější člen AC/DC a Dio Simon Wright nebo někdejší slayerovská mlátička Paul Bostaph. Kytarovými sóly navíc přispěli například bývalý člen Judas Priest K.K. Downing, frontman Y & T Dave Meniketti, předák Night Ranger Brad Gillis nebo kytarista King´s X Ty Tabor.
Druhá sestava Queensryche, kde zbyl Wilton, Rockenfield a basista Eddie Jackson ohlásila své bezejmenné album na červenec. Takže uvidíme. Jak už jsem zmínil, závod o čas vyhrál Tate, ovšem nejsem si zdaleka tak jist, jestli je to ku prospěchu věci. "Frequency Unknown" totiž působí jako album, které je spíchlé horkou jehlou. Úvodní "Cold" má ještě v sobě trochu progresivity, kdy akustické vpichy kytar v refrénu působí zajímavě. Pak ale všechno rychle padá do šedi průměru. "Give It To You" a především "Slave" jsou tupé věci,
které až hazardují s dobrým jménem kapely (což se ale v minulosti stalo už několikrát, vzpomeňme na období kolem desek "Hear In
The New Frontier" "Q2K" a "Tribe"). I způsob zpěvu je matoucí. Je to Tate? Není to Tate?
Pochopitelně všechny věci na desce nejsou špatné. Záblesk na lepší časy se objeví v "In The Hands Of God", kde konečně kytara působí atmosféričtěji, místo toho, aby jen tupě řezala metalová polena. "Life Without You" už úspěšně stoupá do výšin, ovšem do takových kompozic jako "Silent Lucidity" jí ještě pár mílových kroků chybí. Špatná není ani dramatická "Fall", kde se za bicími vyřádil právě Bostaph.
Ovšem, co se týče závěrečné "The Weight Of The World", podle mého Queensryche neměli nikdy tak grandiózní závěr alba. Progresivní rocková věc, ve které si mísí metalová tvrdost se zádumčivou atmosférou, vypjatým Tateovým vokálem a naprosto úchvatnými kytarovými sóly hostujícího Chrise Polanda (ex-Megadeth). Jako tečka na závěr absolutní bomba.
Jenže tečka na závěr nestačí. Deska působí rozpačitým dojmem. Že doby "Operation: Mindcrime" a "Empire" jsou už nenávratně pryč, to
ví každý. Ale je také fakt, že člověk od Queensryche byl v posledních letech zvyklý na lepší standard. Uvidíme, jak se věci budou mít dál. V červenci tu máme zbylou trojici s dalším materiálem, takže budoucnost je stále otevřená.
|
