Přestože se všeobecně traduje, že třetí deska rozhoduje o osudu mnoha kapel, u Nightwish to vidím trochu jinak. Jim na získání statutu nové hvězdy stačily pouhé dva počiny, a to se nepovede jen tak někomu. Jejich popularita měla však ještě vzrůst. V roce 2000 kapele vychází novinka s názvem „Wishmaster“, na kterou se těší daleko početnější fanouškovská základna, než tomu bylo u předchůdce.
Minulá deska „Oceanborn“ však zvedla laťku hodně vysoko. Její atmosféra je opravdu jedinečná, hodně fanoušků ji proto označuje za nepřekonatelnou. Tuomas Holopainen určitě zažíval svůj první skladatelský vrchol (o tom snad není ani pochyb). Jenže překonat takové (vele)dílo, to je snad nadlidský úkol. „Wishmaster“ má právě v tom tu nevýhodu. Když si totiž vzpomeneme, jaký posun dokázali Nightwish udělat mezi oběma prvními deskami, je logické, že bude posluchač očekávat něco obdobného i dál. Na „Wishmaster“ podobný progres bohužel neucítíte.
Finové se raději rozhodli pro přímočařejší cestu, vsadili na údernost a vytasili se s prvními velkými hity. Řeč je o hlavně stejnojmenné písni „Wishmaster“, které se povedlo přivést k Nightwish (a možná i k samotnému žánru) davy dalších (do té doby nemetalových) nadšenců. „The Kinslayer“ je další silný a velmi působivý kousek, své kouzlo má obzvlášť v živém provedení. Kromě těchto dvou písní se však už ničeho objevného nebo do té doby neslyšeného nedočkáte (což přiznává i samotný Tuomas). Tím nechci říct, že by nějaká skladba byla vyloženě slabá. Z takové „Fantasmic“, kde je v druhé části efektně použita flétna, naskočí leckomu až husí kůže. Některé silné momenty lze spatřit i v několika baladách. Nicméně v konkurenci předchozích kompozic se na ně snadněji zapomíná.
Celý materiál se však kvalitativně stále drží nad průměrem. Tarje se těžko cokoli vytýká, její výkon je opět excelentní. Nadále bodují i všechny texty. Třeba již zmíněná „The Kinslayer“ vypráví o masakru na Columbine High School, a to i prostřednictvím neuvěřitelně působivého dialogu mezi atentátníkem a oběťmi.
„In this world of a million religions
everyone prays the same way
Your praying is in vain
It`ll all be over soon
Father help me,
save me a place by your side!
There is no god
Our creed is but for ourselves …“
Tuomas se také opět nechává inspirovat „Tolkienovým“ světem („Wishmaster), svoji slabost přiznává i k „Disney“ animovaným filmům („Fantasmic“).
„Wishmaster“ považuji z první trojice alb paradoxně za nejslabší. Nezapomeňme ale na to, že tohle je můj subjektivní pohled. Prodejnost této desky ostatně mluví za vše a některé mé názory zcela vyvrací.
|
