Vyškovská parta Dark Gamballe již koncem března vydala v pořadí jedenáctý hudební nosič a se zpožděním (za což se omlouvám) vám mohu předložit svou recenzi. Takto jednoduchá věta by na úvod stačila, kdyby se nejednalo o kapelu, která v naší malé kotlině existuje od roku 1990, a přitom se jí stále nedostává zasloužené pozornosti. Ne že by se jim vůbec nedařilo, ale vše probíhá poněkud v tichosti. Těžko říct, zda je to účel nebo hluchota národa, ale jisté odstrčení si jistě uvědomuje i banda, jenž přichází s deskou, kterou pojmenovala poněkud dvojsmyslně Zatím dobrý. Přál bych chlapcům, aby po 23 letech dřiny, neutuchajícího elánu i inspirace konečně začal přicházet zasloužený zájem. Taktéž bych si přál, aby tomu alespoň trošku pomohly i následující odstavce.
Pokud přece jen kapelu znáte, pak jistě víte, že do roku 2000 vystupovali pod názvem Dark a také preferovali poněkud jiný a tvrdší hudební žánr. Transformace do rockovější crossoverové podoby a českých textů podle mě kapele jednoznačně sedla a pro mě se pánové stali jednou z nejpříjemnějších tuzemských záležitostí. Ale už dost omáčky, „Zatím dobrý“ rozbaluje své první „Bon pari“.
Oproti albu „Pochyby“ se parta pokusila víc experimentovat s elektronickými zvuky, což je v poslední době poměrně módní záležitost. V případě Dark Gamballe se ale jedná o velmi šikovné podtržení atmosféry, která se tentokrát chtě nechtě nese v jakési melancholické náladě. Crossoverový koktejl dotvářejí i hard rockové kytary, jež v několika písních („Ostrý“, „Netopýr“) zdobí až metalová dravost. S kytarou si Deady a Spajsi vskutku vyhráli, díky čemuž například sólo v songu „Svět za dekou“ silně připomíná Krawitze a „Vodopád“ zase éru blues. Druhá píseň stojí za pozornost i kvůli klavíru a basové lince. A vlastně proč ne, aranže na desce fungují a zaměřenost na moderní přístupy dělá „Zatím dobrý“ barevnou záležitostí (ostatně jako vždy). Nejlepším svědkem toho je již zmíněná věc „Ostrý“, kde vyškovská parta využila dnes oblíbeného dubstepu. Na to, jak tenhle „hudební“ žánr nemusím, je třeba přiznat, že mě skladba hodně baví.
Nejen po instrumentální stránce je album zábavnou věcí. Vždy mě na této kapele bavily texty, které má na starost zpěvák DeSed. A chci k tomu říct jen toto: To není psaní textů, ale milování se s češtinou, z čehož by měl radost nejen Josef Jungmann. Obrazotvornost, která vás na klidných vlnách vesmírem přenese do naprosto jiné dimenze, prostě stojí za poslech. Pusťte si „Vagóny“ a pochopíte.
Co říct závěrem? Doufám, že melancholie a název „Zatím dobrý“ neznamená počínající konec hudebního tělesa, jež svým přístupem patří v našem malém údolí k zcela originálním seskupením. Žel, žijeme v zemi, kde takové bandy zůstávají příliš undergroundové, ale moje milá kapelo Dark Gamballe – neklesejte na mysli; věřím, že pomyslný vrchol osmitisícovky máte skoro „Na dotek“.
|
