„Tady je svět ještě v pořádku.“ Hlásá jeden nejmenovaný obchodní řetězec. Že svět už dávno za nic nestojí, to už víme všichni, a proto člověk potřebuje jakous takous jistotu. A některé i má. Kromě té existenční, že si pro něj jednou přijedou funebráci, i tu, že ten vnitřní svět Monster Magnet je také stále v pořádku. Sice je choromyslný, pokroucený, plný jedovatých flusanců a halucinogenně rozostřený, ale v pořádku. Takový byl vždycky a takový je i teď. A nezdá se, že by se ho Dave Wyndorf chtěl někdy vzdát, takového, jaký nám představil na umolousaném debutu „Spine Of God“.
Co se tedy změnilo od poslední desky „Mastermind“, která Monster Magnet znovu vrátila do žebříčků? Zásadním poznatkem je, že z Monster Magnet je už zase čtyřčlenná kapela. Phil Caivano, který na „Mastermind“ působil po boku Eda Mundella na postu kytaristy, přešel nakonec k baskytaře. Sám Mundell, druhdy velice důležitý člen pro zvuk kapely, Monster Magnet nakonec opustil. Jeho místo nahradil jistý Garrett Sweeny, což se ovšem na výsledném zvuku nahrávky nepodepisuje ani v nejmenším.
Právě naopak, dá se říci, že „Last Patrol“ je monstermagnetovštější než jakékoliv album od zlatem pokryté, výborné desky „Powertrip“. Sound i celá nálada desky se obrací do dob, kdy Wyndorf svištěl na drogách s větrem o závod (ovšem nikdo neví, že tomu tak není i v současnosti) a plnil drážky alb halucinogenními výplody své zkoksované fantazie. Na novince můžeme slyšet, hned v úvodní, neskutečně éterické „I Live Behind The Clouds“, ozvěny starých alb, ať už debutu „Spine Of God“, tak dalších „Superjudge“ a výtečné „Dopes To Infinity“.
Vše jede ve velice pomalých tempech, sází se spíše na atmosféru, která se pohybuje jakoby na obláčku marihuanového mraku. Když přece jen kapela přišlápne pedál více k zemi, jako třeba v sedmiminutové „End Of Time“, už to nezní tak MTVfriendly jako „Space Lord“ nebo „Powertrip“, ale jako jízda na hřbetu zhuleného pekelného hada. A navíc ten cover od Donovana „Three King Fishers“, to je také velice svérázný kousek.
Novinka nebude patřit k těm nejstěžejnějším kouskům diskografie Monster Magnet. Stejně jako předchůdci „Mastermind“ jí něco do přitažlivosti trojice desek „Dopes To Infinity“, „Powertrip“ a „God Says No“ prostě chybí. Možná je dneska už Wyndorf unavenější, už mozek tolik nezapaluje jako před několika kilogramy kokainu. Ale i tak je tohle kousek, který mu ostudu rozhodně neudělá.
|
