Pamatujete na přelom osmdesátých a devadesátých let, kdy byl hair metal na absolutním vrcholu a vydavatelské firmy chrlily denně dvacet kopií Mötley Crüe, desatery Poison a patnáctery Guns n´Roses? Stačilo, aby kapela měla uječeného zpěváka, který měl pořádného kadeřníka, šikovného sólového kytaristu a o úspěch na MTV bylo postaráno. Těch jmen bylo: War Babies, Roxx Gang, Pretty Boy Floyd, 21 Guns, Bang Gang, Tangier, Big Bang Babies, Herricane Alice, Babylon A.D., Roxy Blue… Drtivá většina těchto part už dneska vůbec neexistuje, což v podstatě ani není žádná škoda, protože ten svůj maličkatý příspěvek do mlýnice vložili, tak proč by tu měli sloužit přes čas…
Kdyby byla dnes tahle doba, rozhodně by se mezi tyhle kapely počítali i španělští White Coast Rebels. Ono v podstatě jsou dnes tím samým, akorát s tím rozdílem, že se svým debutovým albem „Hangin´ With The Wild Boys“ rozhodně nedosáhnou byť jen krátkodechého úspěchu, jako výše zmíněné kapely. Ale i když jsem je přiřkl ke zmíněné partě, není tím řečeno, že by tvořili špatnou hudbu. Jen jsem tím chtěl říct, že nic originálního, nebo nedejbože moderního od téhle španělské čtyřky čekat nemůžete.
White Coast Rebels zní, jako kdybyste zkřížili Mötley Crüe, s trochou kalifornského slunce a lá první dvě desky Poison (mezihra v „I Love You Baby, Baby“ je „Fallen Angel“ jak vyšitá), špetku Warrant a trochu motorkářské drzosti Little Caesar. Někdy, jako třeba v „Nightmare“, kapela přece jen trochu přičichne k heavy metalu, ale zní tak nebezpečně podobně jako Saxon, že se zase rychle začne věnovat kalifornskému podání rock n´rollu.
Hudba kapely je tak trochu v kontrastu s drsnou image. Celá deska je prosluněná, optimistická (jen ty balady, hlavně „Side By Side“ jsou trochu už za čárou dobrého vkusu) a místy až lehce nezdravě nasládlá. Bohužel je ale také až zoufale nepůvodní. Možná se ale tahle kapela otrká. Kuráž na to má, protože na vlastní pěst vyrazila na turné do Anglie, kde se připojila k Enuff Z´Nuff. Tak uvidíme…
|
