My v Čechách musíme mít vždycky něco extra. A tak jako jediní v Evropě jsme spojili dvě turné v jedno. Nevím vlastně proč, možná proto, že se pořadatel bál, že na - Death Angel a spol. zvlášť nebo na Dark Tranquillity a spol. zvlášť - přijde málo lidí. Byly to docela zmatky, protože původně měla být akce v Nové Chmelnici a mezi kapelami figurovalo i jméno Destruction. Nakonec se koncert odehrál ve Futuru a bez německé thrashové ikony. Už by asi bylo přethrashováno.

Chvilku před šestou hodinou se na pódiu objevila italská kapela Adimiron a zatím nepříliš zaplněnému sálu dopřála chvilku svého moderního death metalu. Popravdě to nebylo nic extra a já bych je spíš charakterizoval jako metalcore. Druzí v pořadí byli rovněž italští Extrema. Ti si libují v thrash metalu a nutno říci, že dokázali publikum pěkně rozehřát. Přesto to však byla „jen“ předkapela. Něco mi na nich stále chybělo. Dew – Scented to „něco“ měli. Rychlost, nadhled a zkušenosti. Tihle němečtí borci už mají něco odehráno a to bylo znát. Kvalitní porce thrash metalu s deathovým kořením stála za to. Publikum už rozjelo první mosh pit a stejně jako přibývalo lidí, bylo stále víc nedýchatelno. Tyhle tři kapely jedou turné s Death Angel a jsou s nimi žánrově spřízněny. Mezi návštěvníky koncertu bylo možno rozeznat, že většina lidí přišla právě na Death Angel a jejich styl. Přesto tu bylo mnoho fandů Dark Tranquillity (později se ukázalo, že to bylo tak 50:50) a i následující Tristania jich měla dost. Musím ocenit, že na rozdíl od jiných akcí zde zůstali lidi tolerantní a neslyšel jsem žádné pískání či jiné projevy nespokojenosti.

Norská gothic/doom/black/něco metalová Tristania to měla hrozně těžké. Ze všech kapel byla nejvíc „mimo“. V podstatě i jejich předskakování DT bylo pro mě překvapením. Navíc hrát po třech thrashových partách a před Death Angel, to byla silná káva. A proti sympatické kapele byl i zvuk. Zpěvačka Mariangela Demurtaz vypadá hezky, umí to s publikem, na pódiu je akční, zpívat také umí…ale když vám nefunguje mikrofon a první tři skladby jsou prostě zvukově na prd, tak s tím nic neuděláte. Opět chválím publikum – kelímky nikdo neházel. Druhá půle setu se naštěstí srovnala a Tristania stačila vybudovat slušnou atmosféru. Na metalové scéně jsou hodně alternativní a hudba to není pro každého. Jejich síla je i ve vizuální prezentaci a vokalistech. Hned čtyři členové zpívají. Ten večer to ale díky zvuku tolik nevyniklo. Musím však pochválit kytaristu Hildeho, který se staral o extrémní vokály a šlo mu to dost dobře. Nakonec musím říci, že bych rád viděl plnohodnotný koncert Tristanie. Tohle prostě bylo příliš krátké a nebylo to maximum, co tahle skupina dokáže.

Death Angel to všechno rozsekali! Stejně jako se umím rozplývat u alternativní Tristanie, dokážu si užít čistokrevný řízný thrash metálek od mistrů tohoto žánru. Death Angel jsou natolik přirození, sympatičtí a virtuózní, že strhnou prakticky okamžitě. Měli také nejlepší zvuk (to je však u nich už zvykem) a to, co předváděli na pódiu, to byl mazec, takhle má vypadat show. Energie tekla proudem, stejně jako gin, který s oblibou pije zpěvák Mark Osegueda. I když už hrají třicet let a znají se i s Metallicou, nikdy se na vrchol popularity nedostali. Ale poslední roky po návratu na scénu neustále stoupají. Je to hlavně díky svému poctivému pojetí muziky, divokým koncertům a nespornou kvalitou. „Mistress of Pain“ z jejich debutu „Ultra-Violence“ to byla učebnice žánru. Úžasné riffy, změny temp a sóla. Mark Osegueda má navíc hlas, který mi k thrashi sedí naprosto dokonale. Hodně se hrálo z nové desky „The Dream Calls For Blood“, kde se snoubí moderní thrashing s „osmdesátkovou“ atmosférou. Sál byl již zcela plný a lidi se evidentně skvěle bavili. Jméno kapely se vyvolávalo skoro po každé skladbě. Tohle prostě bylo úžasné vystoupení!

Jestliže do téhle doby se hrálo přesně podle harmonogramu, Dark Tranquillity nabrali patnáctiminutové zpoždění. Hrát po energické smršti Death Angel bylo náročné, ale DT to zvládli s bravurou ostřílených mazáků. Z nového alba „Construct“ zazněla většina skladeb a zejména „State of Trust“ či „Endtime hearts“ se hodně zdařily. Zvuk byl povedený, i když ne tak řízný jako u DA. Zpěvák Mikael Stanne si asi vzal podobný mikrofon jako zpěvačka Tristanie, protože chvílemi nebyl slyšet. To se však stávalo jen zřídka. Jinak jsem s jeho zpěvem nadmíru spokojen. Jasně srozumitelný growling i příjemný čistý hlas. A Mikael je sluníčko. Je to divné napsat o metalovém zpěvákovi, ale prostě jsem měl hroznou radost, že ho vidím a on vypadal tak, že má radost že vidí nás. Pořád se smál, mluvil s pokorou a bylo znát, že ho vystupování ohromně baví. Kytarista Niklas Sundin se pomalu vžívá do role dřevorubce (přesně tak mi připadal) a chybí mu už jen motorová pila místo kytary. Hrál moc dobře, jen krátké vlasy, vousy a výraz ve tváři trochu kontrastovaly s vysmátým Mikaelem. V půlce setu se ke kapele přidala na dvě skladby Mariangela a byly to povedené duety. DT zahráli prakticky ze všech alb, a když přišla na řadu „Thereln“ z přelomového alba „Projector“ ujali se zpěvu i fanoušci. Nádherná věc, skvělá atmosféra. Koncert se přehoupl přes půlnoc a kolem půl jedné najednou oznámil Mikael, že musí končit. Myslím, že se jim moc nechtělo nebo to bylo jen mé přání, aby hráli třeba ještě hodinu. Dohrála „Misery’s Crown“ a kapela se rozloučila.

Musím hrozně pochválit všechny kapely za přístup. Ať už to byli Dew-scented se kterými jste si mohli pokecat u jejich merche nebo Death Angel. S nimi jsem si podal ruce a prohodil pár vět. Zpěvák byl také velice vstřícný a kamarádský. Jenom to podtrhovalo skvělý pocit z koncertu. Mezi lidi přišla i Mariangela, na chodbě jsem potkal Mikaela z DT. Fajn chlap a opravdu se snad pořád směje. Pro mě byla celá akce opravdu povedená, přesto si myslím, že pro příště by bylo lepší ponechat každé turné zvlášť. Zbylo by víc času pro jednotlivé kapely a stylová roztříštěnost může být pro mnohé návštěvníky problém. Budu se těšit, že se tyto kapely do Čech vrátí, a přál bych jí každé samostatný koncert, aby jejich show vynikla v celé své kráse.