Donnie Vie se po skoro třiceti letech rozloučil se svým druhým hudebním rozměrem, basistou Chipem Z´Nuffem a jeho kapelou Enuff Z´Nuff. Leccos už naznačila poslední léta, kdy Vie vydal tři sólovky, z nichž především poslední „Wrapped Around My Middle Finger“ nebyla vůbec špatná. Jenže v Enuff Z´Nuff to nefungovalo, v kapele se za poslední dobu vystřídala řada muzikantů, navíc bývalí hráči – kytarista Derek Frigo a bubeník Rick Parent – jsou už na pravdě boží. Kapele se nepodařilo udržet ani bývalého kytaristu Ozzyho Osbournea Jakea E. Leeho, který nahrál kytary na poslední album „Dissonance“ z roku 2010.
Chip Z ´Nuff se v poslední době kapele moc nevěnoval, k jeho zálibám patřilo spíše kalení a občasné hraní se Stevenem Adlerem (ex-Guns n´Roses) a dalšími pochybnými kumpány z West Hollywoodu a proto Vie, vždy ten více svědomitý, zahlásil odchod. A po třiceti letech odchod z kapely, to už je skoro jako rozvod. A ten nikdy nebývá pěkný. Proto Vieho sólová novinka není moc veselou záležitostí, ať už po stránce pocitové, tak i hudební. Navíc nese velice příznačný název „Goodbye: Enough Z´Nuff“.
Deska má 14 skladeb. A všechny jsou z repertoáru Enuff Z´Nuff. A všechny hraje Vie sám. Prostě takový one man show „Unplugged In New York“ hraný v hospodě pro pár zvědavců.
Atmosféra je velice autentická. Slyšíte, že na koncertě bylo pár desítek lidí, slyšíte, jak o sebe cinkají pivní půllitry a jak Vie není zrovna úplně nejzručnější umělec. Sám s akustickou kytarou v ruce prezentuje hity, kterými se Enuff Z´Nuff na přelomu osmdesátých a devadesátých let prezentovali na MTV („New Thing“, „For Now“, „Fly High Michelle“ nebo Hollywood Ya“), ale i méně známé kousky z pozdější éry, kdy kapelu už rozhodně nehřála světla ramp („Time To Let You Go", „The Beast“, „Rainy Day“). Netknuté zůstaly jen poslední tři desky „Welcome To The Blue Island“ (2003), „?“ (2004) a „Dissonance“ (2010).
Vie demonstruje, že byl vždy pěvec charismatický, ale nikdy si nebyl jistý v kramflecích. Proto mu někdy hlas až nepěkně ujede, jako v „These Daze“ nebo „New Thing“, jinde zase spíše deklamuje, než aby zpíval. Ale i z toho je cítit autenticita záznamu. To je ale bohužel jediné pozitivum. Verze skladeb jsou totiž tak úsporné, že je to až na hraně. Osobně by mě více potěšily tyto skladby v novém kabátu s celou kapelou.
|
