Když posloucháte „High Road“. možná byste ani nevěřili, že Night Ranger kdysi byli souputníci Mötley Crüe. Co souputníci, spíše ti, kteří se vezli ve vleku za pány Neilem, Sixxem, Marsem a Leem. Už tehdy ale spíše kladli důraz na lehčí tvář hair metalu s výrazným akcentem AOR, než na divoký výraz, který má mnohem blíže k punku než k Toto nebo Journey. Night Ranger ale se svým jemnějším podáním hair metalu měli přece jen úspěch. Ne takový jako Mötley Crüe či Poison, ale alba jako „Midnight Madness“ a „7 Wishes“ se prodávala v milionových nákladech.
Night Ranger jsou tady pořád. Oproti Crüe nebo Poison nehrají dnes na stadiónech, vystačí si s kluby a jejich tři roky staré album „Somewhere In California“ se dokonce, poprvé od roku 1988, podívalo i do TOP 200 amerického Billboardu. Teď jsou tu Night Ranger znovu. V kapele se už zabydlel klávesista Eric Levy, který přišel těsně před dokončením minulého alba, ovšem stěžejní práce jako vždy ležela na ústřední dvojici, zpěvákovi a basistovi Jacku Bladesovi a kytaristovi Bradu Gillisovi. Ti opět připravili jedenáctiskladbovou kolekci příjemně znějícího hard rocku amerického střihu se silným přesahem do AOR a pop rocku.
Night Ranger se prakticky nijak nevyvíjejí. Mají své příznivce, kterým servírují stále standardní alba. Ta přinesou několik velice dobrých skladeb, které budou na příštích koncertech jasnými tutovkami. V případě desky „High Road“ je to rozhodně titulní skladba, jež celé album otevírá a určitě i dvojka „Knock Knock Never Stop“. Za velice vydařenou položku se dá počítat i svižná „I´m Coming Home“, kterou žene kupředu až nezvykle dravý riff. Ten má i následující „X Generation“, která se ale už trochu utápí ve zbytečných klišé osmdesátých let, kdy ji položí zejména nefunkční sloka.
V podstatě se dá říci, že „High Road“ je vyrovnaná kolekce nijak zvlášť vynalézavých, ale vcelku příjemně poslouchatelných skladeb. Ale to se od Night Ranger čekalo. Čekaly se také balady, protože Blades s Gillisem rozhodně nezapomínají na úspěch druhdy velice slavné „Sister Christian“.
Zatímco z novinek se „Don´t Live Here Anymore“ zrovna moc nepovedla, „Only For You Only“ je už na tom trochu lépe a třetí pomalá věc „Brothers“ v podstatě ani klasickou baladou není.
„High Road“, zejména zásluhou titulní skladby, hodnotím o drtínek výše, než tomu bylo před třemi lety u „Somewhere In California“. Ale jinak jde o ten samý princip, o ten samý standard. Tedy o to, že „High Road“ je určena výhradně jejich fanouškům.
|
