„Sky Blue“
Vzpomínáte na výtečnou „Epicloud“? Pak nebudete příliš překvapeni první skladbou „Rejoice“, která by na předchozí řadovce klidně mohla být. Hned druhá „Fallout“ je jedním z vrcholů celého alba. Naprostá hitovka, která se neoposlouchá. Nevím, jak to ten Devin dělá, že má čuch na takové skladby. Střídání hlasů Anneke Van Giersbergen a Devina je nádherné a dokonalé. Přesto však opět můžeme říci, že se píseň klidně mohla nalézat na „Epicloud“ a nikomu by to nepřišlo divné.
„Sky Blue“ na rozdíl od „Dark Matters“ vychází pod hlavičkou The Devin Townsend Project a je mnohem klidnější. To uslyšíte například v následující „Midnight Sun“, která je krásným pohlazením na duši. Svým začátkem a nazvučením kytary mi připomíná album „Synchestra“. Velice progresivně rocková věc s pohodovým refrénem, který je trochu ve stylu Devinova oblíbeného „New Age“. A v podobném tónu pokračuje i „A New Reign“. Éterická píseň, co dokáže až zhypnotizovat. Ačkoliv jsou zde vokály takové „milé“ a ideálně doprovází hudbu, zbožňuji moment, kdy v refrénu Devin přidá na důrazu. Skladba se mění a některé její části jako by vylezly například z období desky „Terria“.
„Universal Flame“ je další perfektní ukázkou dokonalé kompozice a talentu ke skládání naprostých hitů. Je to vlastně popík s kytarami a trochu složitější strukturou. Jenže je to kvalitní popík, takový, který si budete rádi pobrukovat. Závěr skladby obstarají parádní sborové vokály. Těch na aktuálním albu začal Devin používat trochu víc a někdy jako by více koketoval s vážnou hudbou.
„Warrior“ disponuje zejména v začátku důraznějšími bicími a je více metalová, později se však rozvíjí a působí odpočinkově. Střed alba je více popový. Devinova hudba vždycky obsahovala prvky tohoto žánru. A on to ani nezastírá. Titulní „Sky Blue“ zašla v propojení progresivního rocku a popu ještě dál. Je inspirovaná songem „DJ got us fallin‘ in love“ od Ushera. Upřímně mě to nijak nepohoršuje, skladba je to chytlavá a Devin zde předvedl zas jiné vokální rejstříky. Ani zde nesmím zapomenout pochválit Anneke, která vždy dokáže pochopit náladu dané písně a přizpůsobit se jí. „Silent Militia“ je více hravá, pestrá a Devin přiznává inspiraci „You spin me round“ od Will.i.ama. Říkáte si, jestli té „inspirace“ od jiných interpretů není hodně? Určitě ne a jednotlivé skladby jsou v „Townsendovském“ duchu a obsahují dostatek vlastních nápadů.
„Rain City“ je delší kompozicí a je velice zasněná. Rovněž ukazuje jeden z rozdílů oproti „Epicloud“. Nová deska je melancholičtější, vážnější. „Forever“. Co na ni říci? Naprosto uhrančivá a okouzlující věc. Duchovní a krásná. Ne úplně typická Devinova píseň. Tichá, nenápadná, přitom s hezkou nosnou melodií a zvláštní atmosférou. V závěru přijde ještě divnější moment, kdy v pozadí téhle „duchovní“ hudby uslyšíte Devinův řev a skladba tak dostává na naléhavosti.
Aby deska nevyzněla tak smutně, přichází „Before We Die“, kterou spolu s Devinem nazpívali i fanoušci. Díky tomu je v nahrávce dokonce dva tisíce hlasů! Lidé posílali jimi nazpívaný refrén přes internet. Tomu říkám síla. Parádní hymna.
Úplný závěr obstará však zvláštní „The Ones Who Love“, nasáklá baptistickou atmosférou. Kdo slyšel soundtrack ke hře Bioshock: Infinite od Garryho Schymana bude vědět, o čem mluvím.
„Sky Blue“ je albem, které plynně navazuje na „Epicloud“, současně dává vzpomenout i na starší Devinovu tvorbu, zároveň však nezapomíná jít dál a nečerpá jen z minulosti.
„Z²“ je dalším zajímavým počinem v bohaté diskografii Devina Townseda. Jde o písně s typickým rukopisem tohoto hudebníka. Svou dávku letošní „originality“ využil v projektu Casualties of Cool. Na dvojalbu naleznete velké množství hudby a stylů. S každým poslechem deska roste a rozhodně jen tak neomrzí. Devin si dá prý několikaletou tvůrčí pauzu, ale já doufám, že nebude těch let příliš mnoho. „Z²“ je ukončením jedné éry, uvidíme, kam se vydá v té další.
|
