Loňský rok byl na desky v žánru melodického metalu velmi plodný. Velmi vydařené desky si pro rok 2014 připravily kapely Edguy, Unisonic, Gamma Ray, HammerFall atd.

ALBA ROKU

1. EDGUY - Space Police - Defenders Of The Crown
Za nejlepší album loňského roku osobně považuji "Space Police - Defenders Of The Crown" od německých Edguy. Této kapele se po mnoha letech podařilo velmi vkusně spojit svoji speed metalovou minulost s rockovou současností. Můžeme tak slyšet metalový nářez "Defenders Of The Crown", po kterém následuje hair metalová "Love Tyger" a kupodivu tyto protiklady k sobě perfektně pasují. Naposledy jsem se tak bavil u alba "Rocket Ride" a to je už nějaký ten pátek.

2. UNISONIC - Light Of Dawn
Pokud chcete slyšet kritiku na vokální formu Michaela Kiskeho, tak musíte hledat někde jinde. Tento člověk má hlasivky od boha a bylo obrovské štěstí, že ho Tobias Sammet s projektem Avantasia dokázal opět vrátit k tvrdé hudbě, protože bychom se jinak nikdy nedočkali speed metalových klenotů jako "Your Time Has Come" či "For The Kingdom". I další skladby nového alba však mají co nabídnout a to ani nemluvím o tom, jak to klukům šlape na koncertech. Kapela Unisonic je ve výtečné formě a doufejme, že jim to ještě nějaký ten rok vydrží.

3. GAMMA RAY - Empire Of The Undead
Kai Hansen je podle mého názoru opravdový vychcánek, kterému jeho vychytávky žeru i s navijákem. Po předloňském EP "Master Of Confucion", které mě díky další variaci na dýňovinu "I Want Out" solidně nakrklo, jsem od nového alba nečekal nic. Jaké však bylo překvapení, když se Kai Hansen se svojí družinou vytasil tak skvělou deskou, to se popsat nedá. Žádné novátorství nečekejte, ale pokud si chcete poslechnout poctivý heavy metal, tak vřele doporučuji na plné volume spustit "Hellbent" a každý bude vědět, o čem mluvím.

4. HAMMERFALL - (r)Evolution
Švédští HammerFall pro mne nikdy nebyli žádným fajnšmekrem. Některé skladby se mi líbí velmi ("Threshold", "Secrets", "One Of A Kind"...), ale bohužel se na každém jejich albu nacházely i skladby, které jsem pravidelně přeskakoval. K nové fošně jsem se dostal zcela náhodou, ale hned po prvním poslechu si mě získala. Opět se samozřejmě setkáváme s recyklací již mnohokrát zajetých postupů, ale padající kladivouni tyto postupy poskládali tak mazácky, že výsledek nelze hodnotit jinak než pozitivně. Těší mě, že i dnes se dá složit tradiční, nepřekvapující, ale přitom skvělé heavy metalové album. A abych nezapomněl, tak "Hector's Hymn" je šleha jak blázen.

5. ARAKAIN - Adrenalinum
Pro tuzemskou kapelu Arakain budu mít vždy slabost. Je to první kapela, kterou jsem začal poslouchat a Aleš Brichta byl mým největším hudebním vzorem po mnoho let (zlaté to časy!). Tato doba je dávno pryč, ale album "Adrenalinum" mě zcela opět vrátilo do těch nádherných časů. Po dlouhé době Arakain vytvořil album, které šlape jako hodinky a nebrzdí ho žádná zbytečná vycpávka.

POTĚŠENÍ ROKU:

1. Hudební služba Spotify je aplikací, bez které si již svůj život nedokážu představit. Nejen, že nabízí k online poslechu neuvěřitelné množství hudby všech žánrů (od dechovky až po death metal), ale díky ní jsem našel mnoho nových perel v rockovém a metalovém oceánu. V tomto směru vidím budoucnost a využití jak na PC, tabletu i mobilního telefonu beru z této služby dělá premianta. (ještě doplnit kompletní Stratovarius, Gamma Ray, AC/DC a Manowar a budu štěstím bez sebe).

2. Mnoho festivalů a koncertů zahraničních kapel v České republice za poměrně přijatelné ceny.

3. Rockový magazín Spark si stále drží svojí profesionální úroveň. Přestože slyším ze všech koutů spíše negativní kritiku, tak já si každý měsíc dobře počtu.

ZKLAMÁNÍ ROKU:

1. Smutné zprávy z tábora AC/DC a ještě smutnější smíření s faktem, že tyto rockové legendy už tady opravdu dlouho nebudou.

2. Nové album kapely Judas Priest. Nečekal jsem "Defenders Of Faith, Part 2" ani "Painkiller 2". Čekal jsem heavy metal prvotřídní kvality, který nás všechny posadí na zadek. Místo toho jsem se dočkal několika zdařilých skladeb a mnoha variací na heavy metalové pecky. A ten zvuk? Vždyť i pětadvacet let starý "Painkiller" má větší zvukovou energii. ...čekal jsem více, pánové.

3. Aleš Brichta a jeho neustálá kritika proti fanouškům a politikům. Opravdu nevím, proč si Aleš Brichta musí sám sobě házet klacky pod nohy. ...ale více k hudbě. Loňský singl "Superhero" nezní vůbec špatně (samotné album "Papírovej drak" taktéž není k zahození), ale ten "děvkařský" videoklip si mohl opravdu odpustit. Myslím si, že Aleš Brichta by místo vymýšlení nových projektů a změn názvů jeho bandů měl založit opravdovou kapelu, která natočí heavy metalovou nahrávku a čas od času si vydat pod svým jménem nějakou pop-rockovou desku. Myslím si, že bychom všichni byli spokojeni. ...jo a další album bez další variace na "Pana K. Louska", prosím. Aleš Brichta byl a je můj vzor, ale měl by se trošku ohlédnout do minulosti, aby nabral novou inspiraci k tomu, co umí nejlépe.