Je to až s podivem, byť styl Tří sester je jasný už od první desky, výraz už dávno ustálený a o nějakém vývoji prakticky nemůže být řeč (kdo by ho taky chtěl?), jak kvalitativně odlišné mohou jednotlivé desky být. Po antievropském zakulhání se sestry vrátili do školy. Už samotný název desky naznačuje, že Fanánek při žonglování se slovy, vymýšlení přesmyčkových fórů a pichlavém trefování se do aktuálního dění chytil velice silnou slinu (čímž je půlka úspěchu zaručena), aktuálně to zajiskřilo i při tvorbě melodií, do kterých prosáklo tolik hitovosti (čímž je druhá půlka úspěchu zaručena), že „Lihová škola umění aneb Válka s loky“ musela dopadnout dost dobře.
Při pohledu do bookletu se zdá, že sestavu postihlo další zemětřesení a Krakonošovy postavičky houfně opustily řady Tří sester. Faktem však je, že od roku 2003, kdy kytaristu Mirka Cvancingera nahradil Zdeněk Petr (v minulosti projevující své punkové cítění v Plexis a přinášející do Sester trošičku agresivnější nádech), je sestava kapely v základu prakticky neměnná.
Největším kladem „Lihové školy umění“ je skutečnost, že deska se nesleje dohromady, nálada jednotlivých písní je dostatečně proměnlivá a pestrá, melodie zapamatovatelné, zpěvné a snadno vstřebatelné, nejedná se o desku jednoho výrazného hitu (takže žádná popová pecka se nekoná), ale kolekci vydařených a pro kapelu typických písniček, které by nejméně ze dvou třetin mohly kandidovat do kategorie povedenějších kousků ze sesterské dílny. Ať už je to úvodní skočná „Válka s loky“ s halekacím refrénem, houpavě uklidňující atmosférická „Aida“ s melancholickou harmonikou, svojí náladou úspěšně navazující na nenapodobitelné „Lepší časy“, vypůjčená zvrhlá rychlovka se sladkým úvodem „Homosexuál“, reagující na aktuální tématiku homosexuality, rozvážně mávátkový druhý díl „Keltů“ s příjemnými píšťalkami a cellem, přímočaře nekomplikované klasické rodinné „drama“ „Aj ta kuna“, hravá „Golgota open air“ s vtipným textem, autobiograficky vizionářská dechovka „Vlachovka“ (ve které kolem Sester opět v jednom ze svých posledních příspěvků proletěl Sahula), s parádními sbory a dokonale zvrhlými bicími, nekompromisně punkový uřvaný „Vesuv“, dokonalá melodie s milou hříčkou s názvem, parádním textem a koncertně ideálním a capella závěrem „Modlitba pro partu“ (v té době Fanánek zápasil se zdravím a varianta, že nebude moci pokračovat dál se odrazila v téhle skladbě), či závěrečná halekačka „Už koluje fáma“ s rozvernými housličkami a mládeži nepřístupnou variací na text uvedený v bookletu.
Na „Lihové škole umění“ se Sestrám podařilo skvěle propojit dávnou divokou minulost, postupně narůstající nadhled a uvolnění, prakticky se vyhnuli prázdným blbostem a to vše okořenili vydařenými vtipy. Přechody mezi jednotlivými skladbami obstarávají vydařené hlášky především z z Belmondovek, skvěle zapadající do veselé nálady alba. Tři sestry se na své kvalitativní houpačce dostali zase na vrchol sinusoidy. Zatím naposledy (tenhle díl vznikl ještě před vydáním alba „Fernet Underground“, takže stále doufám).
|
