Pokud se současného thrash metalu týká, australská scéna patří mezi ty vůbec nejkvalitnější. Vzpomeňme jenom na žánrově ultimátní smečky In Malice´s Wake, Sabretung, Harlott nebo právě 4Arm. Ti letos přicházejí se čtvrtou řadovkou „Survivalist“, do které jsem osobně vkládal velké naděje. To jsem však ještě netušil, že v doposud stabilní kapele najednou proběhly celkem radikální personální čistky, kterým padli za oběť kytaristé Johnny Glovasa a Danny Tomb, což byl zároveň i zpěvák. Na hudebním matroši se tyhle změny velmi projevily a je tak možné říci, že aktuální album zní, jako by jej nahrála úplně jiná kapela.
A já s tím mám malinko problém, který by se dal celý shrnout pod jméno Markus Johansson. To je nový vokalista a jeho hlasový um najednou posouvá celou produkci 4Arm do moderního groovy vyznění ala Trivium či Metallica kolem alba "Loud". To znamená striktně melodický zpěv, jenž je sice technicky čistý, ale také dosti jednotvárný, čemuž nepomáhají ani nijak zvlášť vynalézavě napsané vokální linky. Zkrátka je to hodně na „jedno brdo“. A je to opravdu velká škoda, neb instrumentální mašinerie není zase vůbec špatná, ba naopak, často představuje úžasně náklepový hurikán jako z říše (mých) thrashmetalových snů!
Australané svůj rukopis tentokrát zprůhlednili, přidali bezpočet melodických sól a zvuk přiblížili směrem k hevíku, čímž se nové skladby staly o dost přístupnější. Zároveň však nebyly ochuzeny o agresivitu a pro kapelu typické vícevrstvé struktury, jež jsou nyní úzce spjaty s delší stopáží jednotlivých songů. Hned několik položek přesáhne pětiminutovou hranici, časově nejrozsáhlejší je pak opus titulní, což ovšem v jeho případě znamená značnou nudu, neb je vedený v pomalém rytmu, které kapele sluší daleko méně, než pasáže svižné až rychlé.
Těch album „Survivalist“ naštěstí nabídne dost (za absolutní vítěze volím fláky „Poisoned Mind“ a hlavně "In Living Decay"), vše je navíc podpořeno naprosto precizním zvukem, v čemž ostatně australské kapely vynikaly vždy (u 4Arm je však tento stav ještě obdivuhodnější, neb si to opět celé financovali svépomocí, nemají ani vydavatelskou firmu). Jakékoli pozitivní pocity z hudby jsou ale rychle relativizovány v okamžiku, kdy Markus otevře ústa. V ten moment se thrashmetalový element dostává do pozadí a nahrazují jej moderní proudy, tak typické pro dnešní trendařské kapely. A to už mě baví o poznání méně.
|
