Kdo je Mark Tremonti je v rockovém světě asi dostatečně známo. Tento jedenačtyřicetiletý kytarový střelec, původem z nehostinného, industriálního Detroitu, totiž v roce 1993 stál u zrodu kapely Creed, která o několik let později způsobila poprask svým debutovým albem „My Own Prison“, kdy působila jako epigon grunge a mnozí v nich viděli pokračovatele Nirvany. Bublina kolem Creed ale splaskla začátkem nového tisíciletí, když jejich třetí album „Weatherhead“ nedokázalo zopakovat úspěch předchozího trháku „Human Clay“ a poté, co zpěvák Scott Stapp pobýval stále častěji mimo realitu a své psychické problémy ventiloval přes chlast a drogy.
Na to vznikli hardrockověji pojatí Alter Bridge, kam si Tremonti přivedl kompletní rytmiku Creed a nového vokalistu Mylese Kennedyho, mnohem méně komplikovaného zpěváka s lepším hlasem, než měl Stapp. I Alter Bridge si dokázali na scéně vydobýt uznání, jenže Tremontimu to je stále málo. „Nepřenesl bych přes srdce, aby některé z mých písní nevyšly jen proto, že se nehodí pro Alter Bridge nebo pro Creed,“ řekl Tremonti, když před třemi lety vydával svou sólovou debutovou kolekci „All I Was“. Po jejím poslechu a zejména po detailnějším prostudování aktuální kolekce „Cauterize“ je nutno přiznat pár věcí. Za prvé, Tremonti se představuje i jako vokalista, což je pozitivní zjištění, protože zpěvák není vůbec špatný. Za druhé, měl pravdu v tom, že by byla opravdu škoda, aby některé z těchto skladeb zůstaly navždy v šuplíku. A konečně za třetí, věci, které „Cauterize“ obsahuje, se skutečně nehodí ani pro Alter Bridge nebo Creed. Většina skladeb je totiž thrash jako řemen.
Právě ostré, sekané riffy, které by Tremontimu záviděl i třeba takový Dave Mustaine, jsou tím základním kamenem, na kterém kytarista staví celou desku. Nevyhrává si tolik s hardrockovým feelingem, ale jde spíše o zuřivost a tvrdost. Proto ohromí hned ostře sekané riffy v úvodní „Radical Change“, které thrashově upalují do hájemství Metallicy, na což Tremonti naroubuje jak až skoro mansonovské sólo, tak úderně melodický refrén. Jako otvírák věc, která posluchače přesvědčí o tom, že ne každá sólovka musí nutně být odpad z tvorby mateřské kapely.
I když povětšinu má celá deska nejblíže k thrash metalu (i když Slayer by se asi zasmáli…) jsou na ní místa, kde jasně cítíte, že tuhle hudbu tvoří člověk, který je zodpovědný za skladby Creed a Alter Bridge. Stačí si vzít takovou „Black Trip“ a jasně na vás dýchne konec devadesátých let se svou strojenou melancholií a kocovinou, ve které se tehdy rocková scéna nacházela po megaorgiích v osmdesátých a začátkem devadesátých let. Možná tahle věc je jediným skutečně hitovým okamžikem desky, protože zbytek alba působí hodně sevřeně, kompaktně, ovšem bez skutečně strhujících míst. Pak je tu ještě taková „Fall Again“, která má blízko k postgrunge Creed, jen je všechno mnohem více metalové, než alternativně naředěné.
Deska je samozřejmě instrumentálně na vysoké úrovni, protože on stačí jen jeden pohled na sestavu, aby posluchač pochopil, proč nejde o žádnou šmidru odněkud z plesnivého sklepa. O Tremontim se samozřejmě bavit nemusíme, protože z mladší generace kytaristů je jeden z nejinspirativnějších umělců, za což v posledních letech sbírá po zásluze mnohá ocenění. Druhou kytaru drží Eric Friedman. Tentýž chlápek, který při comebacku Creed před šesti lety jezdil na turné jako Tremontiho sparring partner a působil s ním i na jeho sólovém debutu „All I Was“.
Překvapení se ale nachází na pozici baskytaristy, protože svůj um vložil v plén pokračovatel slavné rockové dynastie Van Halenů, syn Eddieho Van Halena a v současné době i člen slavné kapely, Wolfgang Van Halen.
Kdo zná Tremontiho debutovou desku, bude pro něho „Cauterize“ vítaným přírůstkem do sbírky. A to však není všechno. Kytarista oznámil, že v čase, kdy zpěvák Myles Kennedy tráví čas na turné se Slashem, připravil další desku, která má být logickým pokračovatelem „Cauterize“ a vyjde příští rok pod názvem „Dust“. Jak se zdá, všechno do sebe zapadá a každá deska je střípkem mozaiky duše tohoto talentovaného muzikanta.
|
