Alea iacta est. Tedy vlastně pardon, jelikož se budeme bavit o domovinou silně nasáklé nahrávce, je na místě vrátit se zpátky k češtině. „Kostky jsou vrženy“ hlásá titul prvního alba vlašimských Rubicon River, jehož vydáním kluci završili třetí rok své existence. A pro příznivce tuzemského heavíku (pro mnohé zatracované kategorie) mám poměrně dobrou zprávu – tenhle debut, i když je na něm (na devadesát procent) od začátku jasné, o co půjde a moment překvapení se nekoná, se vydařil.
Jako nejjednodušší kurs pro směrování posluchačského kompasu si dovolím použít přirovnání k jedinému albu pardubických Navar, či ještě lépe k novobydžovským Epitaf (tedy alespoň v éře s Radkem Řezníčkem u mikrofonu). Nejenže autorský rukopis je v některých momentech téměř bratrský (zkuste třeba „Horský vítr“, „Rubicon“, či „Barbary“), ale i nad stylově vydařeným a variabilním projevem křiklouna Tomáše Krajánka (pokud si jako já budete lámat hlavu, jestli náhodou u Rubicon River nefungují dva sóloví zpěváci, tak vězte, že nikoliv) člověka občas napadne, zda společně s Radkem nebrali lekce u jednoho učitele zpěvu. Jasně, ono je to dané především faktem, že se Rubicon River striktně drží žánrových pravidel jako z učebnice, napsané někdy v osmdesátých a z této cesty neuhýbají. Z téhle nápovědy by mělo být jasné, že „Kostky jsou vrženy“ nabídnou klasický, nijak komplikovaný, staroškolsky krásně klišovitý a občas trochu schematický heavy metal s českými texty.
Ty osobně považuju za největší přednost tvorby Rubicon River (a tedy těch deset neprokouknutelných procent), protože snaha o výpravné a obsažné sdělení kapele spolehlivě vychází, jejich citlivé zacházení s češtinou, která má obsah, k tomu zpěvnost a melodii, a hlavně přirozeně bez zadýchávání či heslovitých zkratek padá do pusy, je docela obratné. Na škodu může být skutečnost, že se – pochopitelně i přes dostatek změn v jednotlivých skladbách – v konečném součtu Rubicon River drží jistého schématu frázování a někdy až příliš jednoduchých melodií, které desku pomalounku táhnou do příliš konstantní nálady. Ta by (v případě dalšího natahování alba, osmička skladeb na téhle desce je ideální dávkou) se mohla i časem zajídat.
A v souvislosti s texty je strašně důležitá ještě jedna věc – Rubicon River to berou natolik vážně, že ani v jednom případě neohnuli hřbet a nevsadili na podbízivost, laciné vtípky, prvoplánové halekačky či „povinný“ dojáček (kterýmžto faulům se konkurence obvykle nevyhýbá).
Hudebně, jak již naznačeno, progresivci, modernisti, či ultratvrďáci utřou. Příznivci spolehlivě šlapajícího a nijak složitého heavíku, šikovných a přitom nekomplikovaných sól a především melodické zpěvnosti si přijdou na své v každé z osmi nabídnutých skladeb (proto netřeba upozorňovat na nějaké vrcholy či údolí desky) a přes jistou rukopisnou podobnost mezi sebou i nezaměnitelné. Přimlouval bych se za větší dravost (v této souvislosti si neodpustím ještě jednou zmínit Epitaf, jejichž album „Noc duchů“, respektive jeho první polovina, je pro mě v kategorii český heavík jakýmsi vrcholovým bodem energické přitažlivosti, a na ten Rubicon River zatím ještě nedosahuje), která by mohla dodat víc dynamiky, napětí i energie. Trochu se peru i s klávesami, které bych si (vyjma archaičnem vonících sól) dovedl představit občas vysunutější do popředí, ale to není nic, co by nějak zásadně rušilo.
Jednoduchá charakteristika alba „Kostky jsou vrženy“? Poctivá, upřímná a příjemná muzika.
|
