Rok 1993 byla špatná doba pro kapely typu Def Leppard. Hudební publicisté je stále částečně řadili mezi kapely Nové vlny britského heavy metalu, jehož nejvýraznější představitelé byli tenkrát absolutně na huntě. Iron Maiden byli bez Dickinsona, Judas Priest bez Halforda a Saxon, poté co jim kvůli albům „Rock The Nations“ a „Destiny“ bylo předhazováno zaprodání se Americe, byli vyřízení. Částečně se Def Leppard také řadili k hair metalové scéně a ta na tom byla ještě hůř. Whitesnake a Ratt se rozpadli, Mötley Crüe vykopli zpěváka Vince Neila a Poison bez C.C. DeVilla přišli se sice umělecky hodnotnou deskou „Native Tongue“, ovšem žádný úspěch to pro ně neznamenalo. Vypadalo to, že přežívají jen Def Leppard a Bon Jovi a i těm dochází dech. S „Adrenalize“ se Def Leppard udrželi ve světové extratřídě jen s velkou námahou a proto bylo nutné přijít s materiálem, který by jméno kapely udržel v podvědomí.
Došlo tedy na „Retro Active“, která sice není řadová deska v pravém slova smyslu, ovšem v roce 1993 se tak brala. Pokud by se tak brala i dnes, byla by samozřejmě krokem zpátky. Dnes už ovšem víme, že „Retro Active“ obsahuje skladby, které se nevešly na „Hysterii“ a „Adrenalize“ nebo v nejlepším případě byly zastrčeny někde na B stranách singlů. I tak přinesla kapele dva velké hity. Není náhodou, že se opět jednalo o balady a to v tomto případě Elliottovu akustickou „Two Steps Behind“ (ta se objevila i na soundtracku k filmu „Last Action Hero“, k nebetyčné sračce s Arnoldem Schwarzeneggerem) a Collenovu „Miss You In A Heartbeat“. Obě tyto skladby jsou stěžejními body celé kolekce.
A asi také jedinými, na kterých je slyšet, že se nejedná o odpadlé kusy z předchozích alb. I když rozjezd v podobě „Desert Song“ a „Fractured Love“ (obě pocházejí z období „Hysteria“ a nesou skladatelský otisk Stevea Clarka) není vůbec špatný, najdou se na albu i kusy jako „Only After Dark“, „Ride Into The Sun“ nebo I Wanna Be Your Hero“, které si vyloženě titul songů druhé kategorie zaslouží. Proto pak více potěší taková „Ring Of Fire“, která původně doplňovala singl „Armageddon It“ nebo dokonce i vydařená coververze britských klasiků The Sweet „Action“.
Na albu s kapelou hraje už nový kytarista Vivian Campbell, ovšem v podstatě další jeho přínos kolekci je nulový, což nepovažuji za zrovna nejšťastnější řešení. Campbell už byl v kapele rok a „Retro Active“ tak mohla přinášet jedinečnou příležitost, jak se fanouškům představit v podobě nové skladby, která by nesla jeho skladatelský otisk. Nestalo se, místo toho Def Leppard na konec alba umístili druhé verze obou hitových balad. Nutno však podotknout, že naprosto zbytečné a o několik tříd horší než původní skladby.
Proto „Retro Active“, ač se tak tváří, není možné brát jako klasickou řadovku. Ovšem v diskografii Def Leppard má své nezastupitelné místo. Díky ní se na Def Leppard začalo definitivně nahlížet jako na kapelu, která si svůj úspěch buduje prostřednictvím balad. To se potvrdilo i o dva roky na to, když u příležitosti patnáctiletého výročí od debutu „On Through The Night“ vyšla kompilace „Vault: Def Leppard´s Greatest Hits 1980 – 1995", kam kapela umístila jedinou novou skladbu a to baladu „When Love And Hate Collide“, jakousi svou odpověď na megaúspěch „Always“ od Bon Jovi. I balada z „Vault“ svůj úspěch zažila. Ovšem pro Def Leppard to byl ten poslední…
|
