Novinka „All Our Yesterdays“ od Blackmore´s Night přichází tak nějak potichu. Nebo spíše lépe řečeno, zastínily ji zprávy o tom, že legendární kytarista Ritchie Blackmore plánuje návrat k hardrockové hudbě, která mu zajistila nesmrtelnost prostřednictvím kapel Deep Purple a Rainbow, jejichž základním pilířem byl dlouhá léta. To se samozřejmě každému z jeho fanoušků rázem zvýší tep a radostí rozšíří zorničky a nějaké zprávy o novince Blackmore´s Night jsou jaksi podružné, nepodstatné. Tenhle projekt se zpěvačkou a kytaristovou manželkou Candice Night je dlouhá léta stejně jen chabou náhradou pro všechny fanoušky, kteří chtějí slyšet Mistrovu kytaru v nových kouscích. Navíc Blackmore´s Night se vyčerpali už na svém osmnáct let starém debutu „Shadow Of The Moon“ a od té doby překvapí jen minimálně. Ovšem někdy je to překvapení skutečně grandiózní, jako v podobě pocty zesnulému Blackmoreovu spoluhráči z Deep Purple Jonu Lordovi „Carry On… Jon“ z minulého alba „Dancer And The Moon“.
Všichni, kteří by čekali, že novinka Blackmore´s Night bude byť jen malý předstupeň k Blackmoreově avizovanému návratu k hard rocku, se zase můžou uklidnit. Ne, rozhodně tomu tak není. „All Our Yesterdays“ je další klasickou deskou Blackmore´s Night. Pro fanouška Deep Purple opět nutné zlo, které si poslechne pro pár skvělých momentů, kdy Blackmore vytáhne svého bílého Stratocastera a ukáže, kdo je tady skutečným Mistrem. Pro fanouška samotných Blackmore´s Night další deska do řady. Čili, pokud se vám někdy líbilo „Shadow Of The Moon“, „Fires At Midnight“, „Autumn Sky“ (klidně si můžete dosadit název libovolné desky z jejich diskografie), bude se vám líbit i „All Our Yesterdays“.
Deska začíná ale skutečně dobře. Klasický rukopis kapely, středověká rozjuchanost a trochu vlezlé melodie, to jsou základní atributy titulní skladby, která celou kolekci otevírá. Naprosto typická skladba, na kterou ovšem navazují dvě výborné instrumentálky, které jsou vrcholem celé kolekce. Nic proti zpěvu Candice Night, ale Blackmore´s Night se vždycky poslouchali kvůli něčemu jinému. Kvůli Blackmoreově virtuozitě a nevysychající studnici nápadů. A tomu se ve skladbách „Allan Yn n Fan“ a „Darker Shade Of Black“ posluchači dostane vrchovatě. Zejména druhá jmenovaná je bombastická hardrocková suita, kde Blackmore kouzlí na všech šesti strunách až neuvěřitelné harmonie a hlas Candice Night (absolutně beze slov), působící spíše jako další hudební nástroj, dodává skladbě až netušené možnosti.
Zbytek desky už ale zase jede ve středověkých kolejích, plných patosu, kýčovitosti a opět dvou naprosto zbytečných coververzí. „Moonlight Shadows“ od Mikea Oldfielda se svým feelingem k Blackmore´s Night hodí, ovšem tahle její podoba nemůže slavnému originálu konkurovat ani v nejmenším. A pak je tu „I Got You Babe“ od Sonnyho a Cher, což beru jako největší přešlap alba.
V Německu a v Japonsku bude mít tohle album znovu úspěch. Dokonce, jak to vypadá, Blackmore´s Night vzala na milost i domovská Anglie a Amerika, protože předchozí deska „Dancer And The Moon“ pronikla do tamních žebříčků. S vydáním „All Our Yesterdays“ se pro tuhle partu nic nezmění. Lidé budou chodit na koncerty hlavně kvůli „Soldier Of Fortune“, „Black Night“ a „Smoke On The Water“ a čekat, jak Mistr vyloží karty a odehraje pořádnou rockovou show o dvou hodinách.
|
