„Britský tisk nás v roce 1976 označoval za dinosaury,“ povzdechl si Geezer Butler. Pravdou je, že kapela byla v té době nemoderní a byla v troskách. Ozzy, který nahrávání „Technical Ecstasy“ absolvoval se skřípáním zubů, byl pryč a zbylá trojice začala hledat nového zpěváka. Volba nakonec padla na Davea Walkera z kapely Savoy Brown a s ním vystoupila v pořadu „Look Hear!“ v BBC Midlands, kde zazněla prvotní verze skladby „Junior´s Eyes“. Jenže Walkerův bluesový hlas ke skladbám Black Sabbath vůbec nepasoval a všem začalo docházet, že to asi nebude to pravé ořechové. Naštěstí došlo k tomu, že se Ozzy přece jen nakonec trochu sebral a zahlásil návrat.
Ovšem ještě předtím, než se Osbourne vrátil, připravila kapela některé skladby, které se měly stát základem pro nové album. Jenže Ozzy z nich nechtěl žádnou nazpívat. Měl pocit, jako kdyby nebyly jeho. Black Sabbath se dostali do prekérní situace. Studio v Torontu bylo zamluvené, bylo třeba nahrávat a skladby nebyly žádné. „Přijeli jsme do Toronta, studio zabookované zhruba od dvou odpoledne,“ shrnul tehdejší situaci Geezer Butler, „v osm ráno jsme začali v promrzlém kině zkoušet, abychom měli odpoledne a večer co nahrávat. Byla to hrůza“. Dnes Butler i ostatní členové kapely mluví o tom, že „Never Say Die!" nebylo přesně to album, které by si představovali. „To, co jsme napsali s Davem Walkerem, nebylo moc dobré,“ zhodnotil Butler, „v každém případě jsme to nebyli my. Fakt je, že „Never Say Die!“ taky za moc nestálo. Poskládali jsme jej na poslední chvíli a proto je tak špatné.“
Přitom start alba není vůbec zlý, dokonce se dá tvrdit, že titulní skladba „Never Say Die!“ se dá označit za další klasiku, která má své pevné místo vedle šlágrů z minulosti. Ovšem zůstává na albu skoro osamocena. Už dvojka „Johnny Blade“ odhaluje kompoziční nahotu a skladbu zachraňuje jen slušný Iommiho riff, i když on sám přiznává, že studnice jeho nápadů začínala povážlivě vysychat. Druhým záchytným bodem alba je „Junior´s Eyes“, kterou Butler napsal o Ozzyho otci, který právě zemřel. Tahle věc zaujme hlavně svou chladnou, nostalgickou atmosférou a dobrou linkou zpěvu.
Jenže pak jde všechno strmě dolů. „A Hard Road“ prudí svým vlezlým refrénem, „Shock Wave“ nakopnutou výtečným riffem a překvapivě přesvědčivým Ozzym, lze v tomto případě označit za třetí a poslední světlý bod desky, přestože na předchozích albech by platila za tu rozhodně horší skladbu. Až nezvykle velký prostor na tomto albu dostává přizvaný klávesista Don Airey, který se realizuje hlavně v jazzrockové podivnosti „Air Dance“ jenž nepostrádá vcelku slušnou sloku, ovšem sólové party (zejména Aireyho) působí velice zmateně. „Over To You“ má slušný bluesrockový riff, jenže v refrénu snahu kapely naprosto degradují pouťové klávesy. Vrcholem, který musel spolehlivě nakrknout každého fanouška kapely, je zhovadilá instrumentálka „Breakout“, jakýsi pokus o pseudojazz s dechovou sekcí. Tohle už bylo opravdu přes čáru. A fakt, že závěrečná „Swinging The Chain“, kterou nazpíval Bill Ward, by se z bídou uplatnila tak na B-straně singlu, jen podtrhuje fakt, že kapela byla opravdu v koncích. Zralá na odpis.
Dnes se na „Never Say Die!“ nahlíží jako na Černého Petra v diskografii Black Sabbath, ovšem je fakt, že na podobné dno si Black Sabbath v budoucnosti ještě sáhnou. Ozzy se v důsledku umrtí svého otce propadal čím dál víc do alkoholového bahna a kapele se stále více odcizoval. „Ráno jsem vstal a doslova jsem se celým dnem propil,“ vzpomněl na roky 1978 a 1979 Osbourne. „Taky jsem bral hodně drog. Sice žádné drasťáky nebo tak a spoustu alkoholu. Určitě víc alkoholu než drog.“
Jeho bídná forma se projevila i při živém vystupování. Black Sabbath navíc udělali tu chybu, že si jako předkapelu vybrali mladou čtveřici z kalifornské Pasadeny, Van Halen. Ti měli aktuálně venku své první dvě desky a Eddie Van Halen byl považován za nového kytarového hrdinu. Každý večer byli návštěvníci turné svědky žhavého vystoupení předkapely a pak mizerného koncertu zchátralých hlavních hvězd se šourajícím se zpěvákem. Všichni kolem si uvědomovali, že takhle to dál nejde. Proběhla porada kapely, kde si všichni jednoznačně odsouhlasili, že Ozzy prostě musí pryč. Rozhodnutí měl Ozzymu sdělit Bill Ward. „Souhlasil jsem s tím, že budeme potřebovat nového zpěváka. Když jsem ale vystřízlivěl, uvědomil jsem si, že jsem lhal Tonymu, Geezerovi, Ozzymu i sám sobě. Ve skutečnosti jsem nechtěl být v kapele bez Ozzyho. Určitě bylo chybou, že jsem se podílel na „Heaven And Hell,“ zmínil Ward. Mezitím se novináři ptali, co bude dál. Sabbath bez Ozzyho?
|
