Black Purple? Deep Sabbath? Takové slovní spojení se najednou vyrojila v tisku, když kapela přišla s novinkou, rovnající se výbuchu atomové pumy: „Novým vokalistou se stává Ian Gillan!“ Už jen tento fakt znovu přitáhl k Black Sabbath pozornost médií i veřejnosti, když po divokém odchodu Ronnieho Jamese Dia a Vinnyho Appice jejich lesk začal povážlivě blednout. Naopak sláva a věhlas jejich někdejšího frontmana Ozzyho Osbournea rychle rostla a i když se musel vyrovnat s tragickou smrtí svého kytaristy Randyho Rhoadse, šílené turné s Mötley Crüe mu pomohlo vstoupit do nové dimenze popularity.
Angažování Iana Gillana do Black Sabbath byla v podstatě náhoda. Legendy vyprávějí o tom, jak se Gillan a Tony Iommi sešli v nějaké hospodě U Medvěda (The Bear), kde se nakonec spolu tak opili, že Gillan Iommimu slíbil, že se stane zpěvákem jeho kapely. I když si druhý den nic nepamatoval, kytarista mu jeho slib brzy připomněl. „Jsme rádi, že naším zpěvákem je Ian. Už jsme nechtěli žádného Američana,“ připomněl v dobových rozhovorech Tony Iommi ne zrovna pěkné vzpomínky na účinkování Dia. Kupodivu Gillan do kapely rychle zapadl a po návratu Billa Warda, který všechny přesvědčoval, že je už v pohodě, byli Black Sabbath opět kompletní.
Tvorba „Born Again“ začala na jaře 1983, když v únoru téhož roku se stal Gillan kmenovým členem kapely. Předtím se uvažovalo, stejně jako v roce 1979 po odchodu Ozzyho, o angažování Davida Coverdalea či Roberta Planta. Už po prvotních nástřelech demosnímků Iommi tvrdil, že vzniká pravděpodobně nejtvrdší deska Black Sabbath. A skutečně, 7. srpna 1983 spatřila světlo světa nahrávka, která mnohým vyrazila dech. Ať svou tvrdostí, až odporně přitažlivým obalem (Gillan jej nesnášel), tak i dobře fungujícím spojením klasických sabbathovských atributů s Gillanovým hlasem. Díky němu samozřejmě „Born Again“ zní jako mix Black Sabbath a Deep Purple, ovšem tento rozporuplný fakt zde zachraňuje kvalita předloženého materiálu.
Je mnoho fanoušků kapely, kteří dodnes považují „Born Again“ za nejlepší album, minimálně post-osbourneovské éry. Zejména pro jeho už zmíněnou tvrdost, ale také pro jeho místy až strašidelnou atmosféru. „Born Again“ pak citují jako svou velkou inspiraci zejména představitelé deathmetalové scény, i když v podání Black Sabbath se samozřejmě o death metal nejedná. Ale od úvodní „Trashed“ až po závěrečnou „Keep It Warm“ se jedná o jízdu na tobogánu skrz strašidelný hrad. Atmosféru ještě více pak zahušťují dvě instrumentálky „Stonehenge“ a „The Dark“ a zejména pak megatvrdá „Disturbing The Priest“, kde Iommiho kytara skutečně zní jako předvoj death metalu a hrůzou pak stávají vlasy na hlavě, když se k ní přidá ječící Gillan. „Distrubing The Priest“ proto patří k jednomu z vrcholů alba, kam určitě lze zařadit atmosférickou „Zero The Hero“ a baladickou titulní věc, jenž kytarami trochu připomene slavnou „Planet Caravan“. Na odvráceném pólu pak leží „Digital Bitch“ (trochu zbytečně ukázané fuck you Sharon Osbourneové) a „Hot Line“, kde se až tak úplně nepodařilo vyvážit prvky Black Sabbath a Deep Purple.
Z historického pohledu panují na „Born Again“ velice rozdílné názory. Řada fanoušků, v budoucích letech zejména milovníků tvrdších metalových odvětví, na album nedá dopustit a ve svých osobních žebříčcích sabbathovských desek ji umisťují velice vysoko. Pak se objevují i názory, že „Born Again“ už s původním duchem nemá nic společného a angažmá Gillana považuje tato sorta fanoušků za šlápnutí vedle. Ať tak či tak, rozhodně se jedná o zajímavou desku, která na jednu sezónu umožnila velice silné spojení dvou legendárních světů. Ovšem toto spojení dlouho nevydrželo. Na následujícím turné kapelu stíhala katastrofa za katastrofou. Nejprve odpadl Bill Ward, který náročné koncertování už nebyl schopen zvládat kvůli zhoršujícímu se zdraví, což zavinila letitá konzumace drog a alkoholu. Místo něj tedy přišel Bev Bevan z Electric Light Orchestra. Pak byly problémy se scénou, kterou měla opanovat obrovská maketa Stonehenge. Ta, ač vyrobena na zakázku byla tak velká, že se vešla na málokteré pódium. A pak tu byly samotní fanoušci, kteří po kapele posměšně požadovali, aby zahrála „Smoke On The Water“. Když turné doklopýtalo do svého finiše, byl Gillan rád, že zmizel, aby v klasické sestavě obnovil Deep Purple. A Black Sabbath? Byl konec, bylo po všem…
|
