Byl rok 1984 a zdálo se, že Black Sabbath je už jen historický pojem. Gillan byl zpátky v Deep Purple, náhradník Billa Warda Bev Bevan zmizel hned po konci turné a s myšlenkou odchodu koketoval i Geezer Butler. Tony Iommi zůstal prakticky sám. Začal zkoušet různé zpěváky, z nichž vypadala nadějně spolupráce s Ronem Keelem, ten ovšem po pár týdnech dal přednost své kapele Keel, chvíli s kytaristou zpíval neznámý Dave Donato, se kterým se ale Iommi po pár měsících rozloučil. Donato si pak s bývalým kytaristou Kiss Markem St. Johnem založil hairmetalovou formaci White Tiger. Iommi je prakticky sám.
Přichází ale 13. červenec roku 1985 a s ním událost, která všechny fanoušky kapely šokovala. Se skladbami „Children Of The Grave“, „Paranoid“ a „Iron Man“ vystupuje kapela na stadionu Johna F. Kennedyho ve Philadelphii u příležitosti charitativní megaakce Live Aid. A vystupuje ve staré sestavě, tedy i s Ozzym za mikrofonem. Okamžitě se vyrojily spekulace o comebacku původní formace, které jsou brzy vyvráceny jak ze strany Black Sabbath, tak i Ozzyho Osbournea. Navíc odchod od kapely ohlásil brzy po Live Aid i Geezer Butler. Poslední voják v poli, tedy Iommi, začíná hledat nové spoluhráče. Jako první přichází bubeník Eric Singer, následuje jej basista Dave „The Beast“ Spitz (bratr tehdejšího kytaristy Anthrax Dana Spitze), ovšem největší oříšek je opět pěvecký post. „Hledali jsme někoho, kdo se dokáže postavit do čela a všem vytře zrak,“ říka Tony Iommi s tím, že si tehdy představoval mladého, neokoukaného vokalistu. Jaké bylo překvapení, když se do čela kapely postavil ostřílený matador a shodou okolností také někdejší člen Deep Purple, Glenn Hughes.
„Tohle nejsou Black Sabbath!“ Takové a podobné výkřiky tehdy Iommi slyšel na každém rohu, ovšem to už nová sestava pracovala na skladbách, ze kterých se mělo stát album „Seventh Star“. Iommiho první sólové album. Zprvu šlo nahrávání dobře, ovšem po nějaké době se začala komunikace mezi hlavními postavami bortit. „Glenn byl tenkrát až po uši v drogách, ale abych byl upřímný, já jsem na tom nebyl o moc líp,“ vysvětluje kytarista. Navíc rytmická sekce Spitz – Singer si byla vědoma své pozice, kdy platili spíše za nájemné hráče. Ale přece jen se natáčelo a do konce roku 1985 byla celá kolekce pohromadě. Vyšla 28. ledna 1986 a přestože se mluvilo o Iommiho sólovém albu, z komerčních důvodů bylo na obalu velkým písmem napsáno Black Sabbath a pod tím menšími písmeny vyvedeno featuring Tony Iommi.
Z dnešního pohledu je sporné, zda měla nahrávka vyjít jako sólovka nebo jako další album kapely. „Seventh Star“ je totiž odlišné od všeho, co do té doby Black Sabbath natočili a hned od úvodní skladby „In For The Kill“, jenž začíná kulometnou salvou Singerových bicích, je znát, že tentokrát se Iommi vzhlédl v americkém zvuku a tamním pojetí rockové a metalové hudby. To se naplno projeví v nejznámnější skladbě desky, baladické „No Stranger To Love“, která až nebezpečně lne k AOR (Rocku pro dospělé). Ukazuje se v ní také, že Hughes, ač zpěvák z nejlepších, rozhodně pro Black Sabbath nebyl tou nejšťastnější volbou, protože jeho bluesové cítění se k Iommiho hromovým riffům prostě nehodilo. Právě v této skladbě se poprvé naplno ukázala velká role opomíjeného klávesisty Geoffa Nichollse, kdy jeho nástroj začal být pro kapelu velmi, velmi důležitý.
„Turn To Stone“ ukazuje zase trochu tvrdší tvář soudobých Black Sabbath, titulní „Seventh Star“ by možná chtěla být tak epická jako „Heaven And Hell“, ovšem opět jí to táhne směrem k mainstreamu. To je opak následující „Danger Zone“, která se vrací někam k období „Mob Rules“ a na následujícím turné bude mít u fanoušků největší úspěch z celé této desky. Ta končí v bluesovém stylu, což už prakticky vůbec nepřipomíná Black Sabbath, ale evokuje spíše sólová alba Glenna Hughese, protože jeho hlas je dominantní nad ostatními nástroji, zejména v rozmáchlé „Heart Like A Wheel" a závěrečné melancholii „In Memory…“.
„Seventh Star“ si po svém vydání vysloužila mohutnou vlnu kritiky. Recenzenti Iommimu vyčítali, že chce na jménu legendy vydělat peníze a že „Seventh Star“ nemá s hudbou Black Sabbath nic společného. Částečně se jednalo o pravdivé argumenty, ovšem částečně šlo jen o zbytečné rýpání, protože čas ukázal, že materiál na „Seventh Star“ je kvalitní, přestože stylově do diskografie přece jen moc nezapadá. Katastrofou bylo ale následující turné a to zejména pro Glenna Hughese. Ten byl tehdy vláčen alkoholovou a drogovou závislostí, která se podepisovala na jeho zdraví. Navíc si nebyl schopen zapamatovat texty starých skladeb, a proto byl brzy z turné vypoklonkován. Jeho místo obsadil tehdy naprosto neznámý mladík Ray Gillen. Jenže nic nefungovalo. Ihned po turné se balí Spitz, jehož nahrazuje Bob Daisley od Garyho Moorea. Jenže tím problémy nekončily…
|
