SIPARIO - Eclipse Of Sorrow
Trio dnešních kapel je značně rozmanité, ať už hudebním obsahem, tak kvalitou. Z tohoto pohledu si černého Petra vytáhlo v pořadí druhé album italské kapely Sipario, která se pokouší o kombinaci powermetalových melodií s orchestracemi, ženským zpěvem a občasným growlingem klávesáka Daniele Tariho. Zmíněný mix mně ale více než cokoli jiného připomíná pokusy českých kapel z devadesátých let, včetně neduhů jako všudypřítomná (pod)průměrnost, hlavně však velmi špatná zvuková produkce, která spolehlivě zabíjí každý náznak chytlavosti. Ne, že by jich ve tvorbě Italů bylo přehršle, nicméně najdou se, váže se k nim ale jeden paradox. Nejvíce totiž zaujmou baladické písně („Guardians Of Eden Part II. – Dandelions Night“, „Dawn Of Silence“, částečně „Celestial Karma“ a „Eclipse“), ve kterých se jako kvítky růží v jemném vánku odlupují slušně emotivní momentky. Oproti tomu metalová tonáž je zcela tuctová a dokáže obstát maximálně na nějaké úzké lokální úrovni, nadnárodní přesah je dopředu vyloučen (pánové z Underground Symphony, kam jste dali uši?). Za vypíchnutí stojí možná „Guardians Of Eden Part I. – The Purge“ s rychlejší rytmikou a progovými prvky, jež jsou ostatně v hudbě Italů časté, jen málokdy jdou ale ku prospěchu celku. To samé lze říci o občasných arabských motivech, případně nijak výrazném zpěvu Mæg Raheen. Téměř hodinová stopáž je vzhledem k atraktivitě materiálu hrubě přemrštěná, v závěru outra „A New Day“ každopádně zazní zajímavá slůvka, radící nám, abychom nepromarnili svůj čas, jenž nám byl na světě dán. Proto vám poslech desky „Eclipse Of Sorrow“ nemohu s klidným svědomím doporučit.
4/10
YouTube ukázka - Carnage
A TASTE OF FREEDOM - Carved in Our Dreams
Nová francouzská kapela A Taste Of Freedom přišla v červnu s debutem „Carved In Our Dreams“, a pokud mohu soudit z osobní zkušenosti, dokázala jím zaujmout slušný počet fanoušků. Trio muzikantů si libuje v otevřených melodických postupech, nic moc složitého nevymýšlí a jejich tvorba tak znamená pohodový a nekomplikovaný zážitek. Což ale neznamená zavřená vrata pro vstup jiných subžánrů, v úvodní skladbě „The Hangman“ kupříkladu zaslechneme progem načichlé sólo, následující položku „Call Me Legion“ načínají líbivé neoklasické motivy, song „I Am You“ zakončuje dlouhá, akusticko-pianová dohrávka, flák „Ghost Of Sparta“ zase rozbouří thrashmetalové riffy. Dominantním znakem ve tvorbě Francouzů jsou ale melodie, sytě dávkované v instrumentaci i vokálních linkách, o které se postaral Lean Van Ranna, jenž figuruje v několika dalších uskupeních, nově také u power-progresivců z Thajska, Melodius Deite. Lean disponuje atraktivním polokřaplákem, nicméně občas zbytečně tlačí na pilu a navíc se není schopen vyvarovat podivně dávivých frázových dozvuků („Maybe Human“). Ani pokusy o vzletnou chytlavost vždy neklapnou se zamýšleným účinkem, několik refrénů prošumí bez zanechání významnější paměťové stopy, což se ale netýká skladby „Last Resort“ s hravými riffy, příjemným melody sólem i vygradovanými zpěvy, potažmo závěrečné písně „Heroes Of Our Times“, která svým komplexně oslavným tónem evokuje mistry optimistických tónů, Němce Freedom Call. Debut Francouzů pravděpodobně málokoho sejme, jako adekvátní kulisa pro odpolední siestu ale poslouží spolehlivě.
6,5/10
YouTube ukázka - Maybe Human
TABERAH - Welcome To The Crypt (EP)
Australské partě Taberah se na našich stránkách věnujeme pečlivě, opominout tak nehodláme ani aktuální EP „Welcome To The Crypt“, přestože jeho náplň není zcela tradiční. Úvodní tři položky ještě jedou po power-thrashových končinách, úspěšně vydupaných duem alb „The Light Of Which I Dream“ a „Necromancer“. Znamená to výborný metalový záběr, s atraktivní rytmikou, našlapanými riffy i působivými sbory, v čele se zpěvem Jona Barwicka, kterého si díky jeho specifickému zabarvení nespletete. Dvě položky jsou zbrusu nové („Crypt“ a „Battle For The Sun“ s několika hosty), song „Requiem Of The Damned“ je znovu nahranou verzí z debutové fošny, a opět jde o prvotřídní zábavu. Poté ale přijde nečekaný odklon z metalového směru a zbývající trio písní nabídne víceméně akustickou hudební náplň. Jde o velmi svérázné předělávky starších skladeb, nicméně to není vůbec špatné, nechybí líbivé melodie, mnohdy dokonce s ozvukem kostelních zpěvů, ve skladbě „Blueschild“, jak název napovídá, zaslechneme blues, zde konkrétně ve stylu amerického jihu. To vše znamená, že EP Australanů bude záležitostí pro otevřenější metalové posluchače, kteří při absenci rytmické sekce a řezavých kytar okamžitě nevypínají přístroj. Důvod tohoto metalově-akustického mišmaše s pouhým duem nových songů je navíc prozaický. Jak mi bicmen kapely, Tom Brockman, sdělil, kluci prostě neměli dostatek financí. Přesto dokázali přijít s atraktivním matrošem, jenž navíc dopuje vysoce jakostní ozvučení. Pro Taberah mám slabost a nové EP tento pocit jenom potvrdilo.
7,5/10
YouTube ukázka - Battle For The Sun
|
