Jsou tomu tři roky, co Et Moriemur vydali své druhé album „Ex Nihilo In Nihilum“ a nyní se dočkalo opětovného vydání, tentokrát na LP u italského labelu Minotauro Records. I proto je důvod si tuto desku připomenout, protože patří k těm nejlepším na domácí doom metalové scéně. Však jsou v jejím středu ostřílení borci, kteří hráli nebo hrají v kapelách jako Panychida, Cruadalach či Self-Hatred. Navíc za tuto desku byli v roce 2014 nominování na cenu Anděl a umístili se třetí v hlasování o nejlepší album v anketě Břitva. Takové dílo si vydání na LP (ve slušivé bílé či černé barvě) určitě zaslouží.
První „Sea Of Trees“ vlastně jasně řekne, jak to s kapelou je a co můžete od celé desky očekávat. Kvalitu. Zvuk nahrávky je výborný a i díky němu vás chytnou Et Moriemur do svých spárů. Atmosféra smutku se line začátkem skladby a má punc uvěřitelnosti. Zpočátku slyšíme jen zpěvákovo šeptání či smutné vyprávění, poté se skladba dostane do death/doomové podoby a ozve se mohutný growling. V pozadí slyším gregoriánské chorály, které podporují mystickou až duchovní atmosféru písně. „Delusion“ pokračuje v nastolené náladě. Je trochu pomalejší či plazivější. Do těžkých riffů promlouvá klavír a kytarové sólo. Skladba „May“ jako by se propadala ještě do větší deprese. Přitom začátek je melodický a krásný. Připomíná styl Swallow The Sun. Zpěvák Zdeněk opět nejprve smutně vypráví, aby pak brutálnější pasáž ozdobil velmi hlubokým hrdelním chropotem. A do té temnoty pak ještě zazní čeština, když v závěru přidá ještě takřka básnický projev. Je to docela dobrý nápad ozvláštnit jinak anglický text dalším jazykem. Ať už je to mateřština nebo (jako v následující „Liebeslied“) němčina. Et Moriemur dál pokračují ve svém zamyšleném doom metalu, přičemž vrchol desky se nalézá v šestnáctiminutové „Black Mountain“. To je skutečná očista duše. Ohromný zatěžkaný kolos, který se valí pomalu, ale atmosféricky. Ryzí death/doom. Vynikající práce s klávesami, varhanami či houslemi. Tradiční ingredience žánru, které kapela umí využít výborně.
Tahle deska je určená vyloženě pro fanoušky žánru. Ti si budou pochutnávat, protože se jedná o velmi kvalitní materiál. Osobně mi někdy přišly skladby až příliš zdlouhavé či plazivé, ale to už k žánru také patří. Nejsem tak nadšený jako v případě personálně spřízněných Self-Hatred, ale i tak musím říci: „Děkuji pánové za ten kus poctivého doom metalu.“
|
