Prvotní vize téhle dánské pětice byla jasná. Inspirace jak australskými nestory AC/DC, tak americkými floutky Guns N`Roses a Skid Row, stejně jako dávná touha postavit na nohy vlastní kapelu. K tomu došlo v roce 2014 a hned v listopadu toho roku vychází debutové EP „Junkyard Luxury“, které nabídlo čtveřici řádně výbušných skladeb a následně kapele zaručilo účinkování v předprogramu německých heavymetalistů Primal Fear. Jako začátek to rozhodně nebylo nejhorší, ovšem nebylo to nic, s čím by se tihle mladíci z Roskilde plně spokojili. Spojili síly se slovutným producentem Sorenem Andersonem, jenž pracoval s umělci jako je Glenn Hughes nebo Mike Tramp a výsledek se dostavil. „Sin & Tonic“ je představuje v jejich aktuální formě a ta je více než slušná.
Už svými velkohubými prohlášeními a neústupností ohledně inspiračních vzorů bylo jasné, co od Junkyard Drive lze čekat. A nakonec stejně jako hudba, ani image pěti zpustlíků (tak podobná právě Guns N`Roses) z nich dnes už neudělá idoly teenagerů, ovšem ti, kteří touží po řádně nabroušeném rock n`rollu, který se nebojí metalového ostří ani punkové drzosti, budou dozajista spokojeni. Narodili se tedy noví Guns N`Roses? To rozhodně ne, ale Junkyard Drive, kteří jim vděčí za mnohé, mohou být nositeli jejich tradic v novém tisíciletí.
Co je na „Sin & Tonic“ tak zajímavého? První, co udeří do uší, je mohutný příval energie, který se z reprobeden vyvalí hned při nástupu otvíráku „If You Wanna Rock Me“. Ten hned může evokovat podobně silový začátek slavného debutu Skid Row. Vokalista Kris sice není nový Sebastian Bach nebo Axl Rose, ovšem pro potřeby Junkyard Drive je jeho projev plně dostačující a přestože se jeho hlas stále ještě může modulovat, potenciál v něm cítit je. Ovšem nejdůležitější na Junykard Drive je fakt, že umí napsat skutečně silnou věc. Mají cit pro melodie, agresivita je pečlivě dávkována a není jim cizí ani stadionový refrén. To už přece musí být klíč k úspěchu…
Většina desky proto jede ve vysokorychlostních obrátkách a zejména její první polovina jako kdyby stíhala jeden hitový moment za druhým. O výbušné, táhnoucí refrény rozhodně není nouze a proto „Bone Dry Jesse“, „Drama Queen“ nebo především „Take It All“ jsou velmi silné věci, které mají potenciál stát se i v budoucnu základními kameny tvorby těchto Dánů. O jejich funkčnosti na velkých koncertech nemůže být ani pochyb. V momentech kdy kapela poleví, jako třeba v houpavém boogie „Stone Cold Lady“ nebo baladě „Geordie“ sice trochu ztratí na své síle, ovšem závěrečná smršť „Slave To Technology“ už zase vše uvádí na pravou míru.
Na debutovou desku zní tedy „Sin & Tonic“ velice, velice dobře a kapela funguje od roku 2014 i nebývale vyspěle. K dobru jí budiž přičten i vycizelovaný, moderní zvuk a velmi nadějně vyvíjející se songwritting. Že by tedy Dánsko mělo další naději na světovém kolbišti rockové hudby? Potenciál tu je veliký, takže teď už jen čekat, jak jej kapela dokáže zúročit v příštích letech.
|
